Nejsou jen vykutálení „obchodníci“ s hrnci. Důvěřivce okrádají také finanční „poradci“

„Postupně mě přesvědčili, že jsem hloupý, když nechávám peníze ležet v bance za nulový úrok, a že je čas, abych se u nich registroval,“ svěřuje se pan Josef. Na jaře roku 2017 poslal na účet společnosti XY (jméno redakce zná) 101 tisíc korun, dalších sto tisíc vložila přímo v bance na konto společnosti jeho žena. Vše vypadalo zpočátku velice přesvědčivě. Společnost požadovala spoustu ověřovacích dokladů, zajímal ji původ klientových peněz, Josef musel dodat čestné prohlášení. Pak se konečně začalo „obchodovat“. S potravinami, akciemi, drahými kovy, měnami. Obchody, tentokrát už s makléřem, který seděl na Kypru (ne s člověkem, který ho na samém začátku do obchodů vtáhl), probírali výhradně telefonicky i několikrát denně. Výsledkem byla klientova finanční ztráta téměř dvě stě tisíc korun (necelých zbývajících třicet tisíc se mu podařilo ze společnosti nakonec složitě dostat). „Od té doby telefonáty rádoby finančních poradců okamžitě zavěsím. Je to draze vykoupená zkušenost,“ dodává pan Josef, který v touze zbohatnout přišel o úspory.

Ojedinělá pokuta 20 Tolik milionů korun pokuty udělila ČNB společnosti Capital Partner v roce 2010. Za to, že v letech 2007 a 2009 porušovala povinnosti obchodníka s cennými papíry. Podle ČNB soustavně prováděla pokyny zákazníků v rozporu s jejich skutečným investičním profilem. Společnost ukončila své působení.

Měl štěstí. Jiní se takto připravili o vyšší statisícové částky, někteří prohráli miliony. Nikdo z nich na začátku ale netušil, že ve skutečnosti na žádné burze neobchoduje, že vše je jen dobře připravený obchod, něco ve stylu filmového Podrazu. Okradení lidé sice vidí na internetu, kam dostanou od takových finančních šmejdů přístup, jak se jejich obchodování na burze vyvíjí, ale ve skutečnosti jsou jen ve virtuálním prostředí, které se jako skutečná burza jenom tváří, i když naoko skutečný stav burzy simuluje. Ti, kteří takové stránky ovládají, mohou libovolně přidávat či ubírat data, peníze, propady cen uměle měnit, předbíhat, či naopak zpožďovat.

Mladí a ovlivnitelní 25 To je nejčastější požadavek na věk zájemce o práci poradce v inzerátech. V tomto věku jsou pak lidé nejlépe manipulovatelní ze strany manažerů.

Příběhy okradených lidí jsou jako přes kopírák. Jedná se o stejný princip, jako když člověk hraje u hracího automatu. S každou prohrou doufá, že příští hra jeho ztrátu vymaže. Jenže místo „bezrukého bandity“, jak se automatům přezdívá, ho do dalšího rizika vtahuje přes telefon finanční poradce. Přesvědčuje ho, že když pošle ještě nějaké peníze (čím víc, tím líp), podaří se konečně uhrát velkou ránu. Na konci nikdy není zisk, jen velká prohra.

Důvěřivci nemají ani páru, že jejich peníze jsou od samého počátku, kdy začali „obchodovat“, na účtu společnosti někde na Kypru a jejich burzovní účet na webu byl jen imaginární. 

Exmakléř. Peníze vozili z Kypru, my jeli na kokainu Věřil, že bude obchodovat na burze. Zanedlouho poznal, že jde o plánované okrádání. „Prodejci jsou školení v psychickém nátlaku na klienta,“ říká bývalý makléř (jeho totožnost redakce zná). Popisuje fungování společnosti, kde pracoval, i podobných, které v Česku působí. „Mají kanceláře ve velkých městech, klienty kontaktují telefonicky. Říká se jim navolávači, mají klienta jen nalákat. První setkání bývají i osobní, pak se už vše odehrává jen po telefonu. Ve chvíli, kdy zákazník složí na účet společnosti peníze, přebírají ho manažeři. Ti sedí v Česku, volají ale přes internetové telefony s kyperskou předvolbou. Vytvářejí tak zdání, že jsou v cizině. Pro případ, že by s nimi někdo chtěl jednat osobně,“ vysvětluje bývalý poradce. Peníze k výplatě vozívali jemu i dalším manažeři v hotovosti ze zahraničí v eurech. V Česku je měnili v černých směnárnách na koruny.  Vědomí, že se podílí na okrádání důvěřivých lidí, vedlo k tomu, že muž z firmy odešel. „Budil jsem se v noci hrůzou,“ popisuje své zážitky. Jednou z metod, která povzbuzuje makléře k vyššímu výkonu, je povzbuzování a atmosféra podobná sektě. „Je přísně rozvrstvená, na večírcích se nikdy nesetkají navolávači s manažery a manažeři s nejvyšším vedením,“ vysvětluje exmakléř. Lidé pracují ve stresu, šéfové je nutí k agresivitě vůči zákazníkovi. „Zpočátku, když začnete vydělávat velké peníze, získáte pocit velikána, máte moc nad lidmi. Když bylo nutné makléře povzbudit, přivezl šéf kilo kokainu. Chodili jsme kolem stolu, volali pokyny klientům. Kdo byl unavený, šlehl si lajnu a jel dál,“ popisuje praktiky bývalý „finančník“.  Odmítnout drogu je prý obtížné. Okamžitě na odmítače tlačí. „Nechceš si šlehnout s šéfem? Nechceš vydělávat sto tisíc měsíčně? Tak nechtěj, zítra ale nechoď, venku čekají zástupy uchazečů,“ nastiňuje atmosféru bývalý finanční poradce.