„Nevím, jestli mám brečet, nebo se smát, nebo rovnou rodiče zabít místo viru,“ říká s notnou nadsázkou Pavel z Jihlavy. Před dvěma týdny vláda výrazněji apelovala na seniory, aby pokud možno omezili své návštěvy v obchodech a na veřejnosti vůbec. Média šířila prosbu, ať se o nákupy a další pochůzky postarají starým lidem jejich děti nebo alespoň dobrovolníci. „Chápu, že to bylo ještě před zavedením vymezeného času jen pro seniory a taky zapracovala tak trochu hysterie a obavy, a tak jsem se vydal k rodičům, abych se dohodl, co potřebují nakoupit. Ve dveřích jsem narazil na otce, na tváři měl cosi jako roušku a pirátský šátek dohromady,“ popisuje Pavel. Rozčilil se, že všude hlásí, aby lidé nad sedmdesát let zůstávali raději doma, a když už mají celý den puštěnou televizi, tak že to snad vědí. „Máma se na mě jen nevinně usmála a řekla, že mluvili o lidech nad sedmdesát, o těch nad osmdesát prý nepadlo ani slovo,“ uzavírá svůj příběh čtenář deníku Metro z Jihlavy.
„Horší než malý děti! Ty můžete seřezat, i když to už ani teď ne, ale co uděláte s dospělými?“ popisuje „útrapy“ s rodiči seniory Radka z Volyně. Neustále jim zdůrazňuje, aby si zašli nakoupit nanejvýš ve městě. „Co myslíte? Sednou do auta, jedou do Strakonic do hypermarketu, tam se potkají s milionem známých důchodců, všichni bez roušek, a musí si popovídat, protože se prý dlouho neviděli a možná ještě neuvidí!“ Nakonec se prý nechali přesvědčit, jak v rádiu říkali, aby důchodci zavolali na radnici ve Volyni, že jim s nákupem pomohou. „Co myslíte, že táta udělal? Zvedl mobil, vytočil číslo na radnici pro tu pomoc seniorům a objednal si dvě basy piva, aby prý měl na měsíc co pít…,“ uzavírá odevzdaně Radka starosti se svými rodiči.
Když krizový štáb vyzval obyvatele, aby nejezdili s blížícím se jarem kvůli šíření koronaviru na chaty a chalupy, vzbudilo to v mnohých lidech obavu, jak to s jejich nemovitostmi po dlouhé době vypadá. „Hned jsem volal rodičům, když jsem se dozvěděl, že se o víkendu na chalupu chystají, ať raději sedí doma, že je lepší vykradená chalupa než virus či nenávist vesničanů nebo, nedej bože, pokuta od policie, kdyby je někde cestou kontrolovali,“ říká čtenář Metra Petr z pražského Jižního Města. Vzápětí dodává, že marnost nad marnost. „Chtěl jsem je odradit právě hrozbou policejních kontrol. Jenže maminka mi dost bezelstně sdělila: My ale pojedeme až za tmy, aby na nás nikdo neviděl!“