Černý kašel není minulostí, očkování z dětství nevydrží

„Myslel jsem, že je to jen obyčejné nachlazení, provázené kašlem,“ vzpomíná Otakar. Počátkem roku totiž prodělal černý kašel, odborně řečený pertuse.

„Jenže ten kašel byl hluboký a suchý, až dávivý, budil jsem se několikrát za noc. Měl jsem pocit, jako by se mi v krku nafukoval nějaký balonek nebo tam měl knedlík a dusil mě, byl to pocit, že vykašlu plíce naruby, měl jsem strach zase usnout,“ vybavuje si horké chvilky s nemocí. Doktorka mu odebrala vzorky krve. Za týden se dozvěděl nepříjemnou diagnózu – byl to černý kašel. „Myslel jsem, že je to nemoc, která patří dávno do minulosti, jako dítě jsem byl proti ní přece očkovaný,“ říká Otakar. Antibiotika ho zbavila bacilu, samotný kašel však, jak mu lékařka řekla, může přetrvávat ještě několik měsíců, i když už jen nárazově a mnohem mírněji. I to je jeden z důvodů, proč začal uvažovat o přeočkování.

Nahoru a dolů Až 2616 případů černého kašle evidují statistiky v roce 2014. V roce 2018 se jednalo „jen“ o 839 onemocnění. To ale postihlo nejvíc věkovou skupinu dětí do jednoho roku. Více než sto nakažených pacientů všech kategorií měla Praha a severní Morava.

„Očkování proti černému kašli z dětského věku v podstatě vyvane v dospělosti a po čtyřicátém roce věku se kašel v populaci zase objevuje,“ říká Igor Karen, praktický lékař z Benátek nad Jizerou. To, že se v Česku černý kašel stále objevuje, přičítá právě absenci očkování, respektive přeočkování v dospělosti. „Už jsem na případy tohoto onemocnění narazil i ve své praxi, určitě bych doporučoval přeočkování. Je spojené ještě s očkováním proti tetanu,“ vysvětluje Karen. U lidí nad čtyřicet let podle něho stačí jedna dávka, která je pak po zbytek života už dostatečně chrání.

V těchto dnech konstatovali lékaři a hygienici černý kašel u více než dvaceti vězňů a také u jednoho dozorce v pražské Vazební věznici Pankrác. Právě v uzavřené komunitě, jako jsou právě tato zařízení, se může choroba rozšířit velmi rychle. Zdravotnické statistiky navíc zaznamenávají po několika letech jejího poklesu nebo stagnace opětovný výskyt. „K příčinám šíření se nemůžeme vyjadřovat, není to předmět naší práce, ale to, že je černého kašle zase víc, zaznamenáváme,“ říká Jiří Tráva, mluvčí Ústavu zdravotních informací a statistiky České republiky. „Poslední velkou vlnu zažilo Česko před šesti lety. Tehdy se u nás objevilo více než dva a půl tisíce případů,“ konstatuje Tráva. Nejvíc případů tehdy bylo v kraji Vysočina. Pak se onemocnění pohybovalo kolem šesti až sedmi set za rok. Předloni však opět překročil počet zaznamenaných případů černého kašle cifru osm set.

Nemoc se přenáší kapénkovou nákazou. Lékař Bedřich Karen varuje, že dospělý člověk na něj už většinou neumře, ohrožení jsou ale novorozenci. Zvláště když nejsou kojení a nemají z mateřského mléka dostatečné množství protilátek. A také když ještě nejsou očkovaní. Nakazit je mohou třeba prarodiče, kteří se přišli na vnouče podívat a mají bacil v sobě, aniž by se u nich projevovaly příznaky. „Proto jim řeknu, když se zeptají, co mohou pro to malé udělat, ať se hlavně nechají přeočkovat,“ říká lékař Karen. 

Vrchol byl po válce Pertuse (ale i černý, zádušní či zajíkavý kašel) je akutní bakteriální onemocnění respiračního traktu. Statistiky u nás sledují jeho výskyt od roku 1880. Vrchol dosáhla nemoc v roce 1956 – 49 144 případů. Nejméně případů černého kašle, pouhých pět, bylo v roce 1989.