S tchyní by bydlela asi pětina Čechů. Kdyby už nebylo zbytí

Ještě před rokem 1989 se v některých panelových domech projektovaly vícegenerační byty. Pro rodinu s dětmi i prarodiče. „To už v moderních obytných objektech nenajdete,“ říká Dušan Kunovský, majitel developerské firmy Central Group. Spíš se stává, že si rodina v rezidenčním objektu koupí velký byt a na patře jeden menší pro rodiče. „Stává se, že pro třígenerační rodinu spojíme dvě sousedící bytové jednotky. Větší poptávku po tomto typu bydlení – že bychom byty rovnou projektovali, jsme ale za posledních pětadvacet let nezaznamenali,“ dodává Kunovský. V Praze se o takové bydlení jeden z developerů pokoušel, ale od myšlenky upustil.

Tchyně Po zadání slova „tchyně“ najde internetový vyhledávač za 0,5 vteřiny přes 800 tisíc odkazů. Nejčastěji se články v časopisech a na webu věnují citlivému tématu ve stylu „jak přežít život s tchyní“. Pokud žije mladá rodina v jednom bytě s tchyní, doporučují některé odbornice investovat do masivních dveří místností, „které udrží tajemství vašich hovorů“. Při bydlení v jednom domě doporučují vztahoví poradci pro každou rodinu vlastní koupelnu a také kuchyni.

Podle nedávného průzkumu Monety Money Bank řeší společné bydlení s rodiči kolem třinácti procent Čechů. Dvou či třígenerační soužití volí lidé proto, že nedosáhnou na vlastní bydlení. „Zajímavé na tom je, že se většinou jedná o trvalé řešení, podle slov respondentů je to pro ně výhodné,“ říká Zuzana Filipiová, mluvčí skupiny Moneta. Je to nejen levnější, prarodiče totiž mohou hlídat malé děti i bez dojíždění zdaleka. Průzkum prokázal ochotu Čechů žít v jednom bytě i s někým jiným než pouze s partnerem a vlastními dětmi. Velký problém by to nepředstavovalo pro takřka dvě třetiny dotazovaných. Spíše by ale dávali přednost soužití s vlastními rodiči. Ovšem i přes nekonečný počet anekdot na tchyně, které Českem kolují, by zhruba pětina z nás zvládla společný život v jednom bytě dokonce i s tchyní nebo s tchánem.

Ochota žít se staršími generacemi je ale vlastní mladším ročníkům populace. S rostoucím věkem tato ochota klesá. „Mladí lidé jsou přizpůsobiví a do doby, než si pořídí vlastní rodinu, mají na bydlení i menší nároky,“ doplňuje Filipiová.

Průzkum však prokázal i skutečnost, že je rovněž dost rodičů, kteří se spíš snaží, aby jejich potomci odešli do vlastního. Na byt je ochotno dětem půjčit zhruba šedesát procent z nich. Už proto, že ani řadě mladých lidí se život v „mamahotelu“ nezamlouvá. „Bydlení u rodičů po třicítce považují za nepatřičné tři čtvrtiny mladých Čechů,“ říká Lenka Molnárová, mluvčí Raiffeisen stavební spořitelny. I to je jeden z důvodů velké obliby stavebního spoření u nás. Loni měli Češi uzavřeno více než 3,2 milionu smluv. 

Mamahotely využívá v Česku asi půl milionu mladých Z klícky vylétají dříve dcery než synové, často už před dvacátým rokem. Mladíci odcházejí od rodičů až po pětadvacítce. Podle průzkumu NMS Market Research pro Raiffeisen stavební spořitelnu se chce do 25 let věku osamostatnit 9 z 10 mladých lidí.  Ve skutečnosti se však podaří odstěhovat sedmi mladým lidem z deseti. Podle odhadů žije v Česku v „mamahotelu“ asi půl milionu mladých žen a mužů mezi 20 až 30 lety. Se samostatným bydlením by měl mladým pomoci stát. To se domnívají asi tři čtvrtiny mladých Čechů.