Hvožďany mají titul středočeská vesnice roku 2017. Co vám tohle krajské vítězství dalo?
Účast v soutěži mohu doporučit všem obcím, je to něco jako inventura v obci, myšleno v dobrém. Každý si myslí, že titul vesnice roku je o nových fasádách nebo chodnících. Je to hlavně o lidech, kteří v ní žijí, o spolkovém životě, soudržnosti a o tom jak to v obci funguje. Samozřejmě, když je vesnice ještě upravená, tak je to takový bonus. Ráda s oblibou říkám, že co si na Hvožďansku neuděláme to nemáme. Věřte, vím o čem mluvím, Hvožďany leží na trojmezí krajů... Všude lesy, všude daleko...
Líbí se mi, že lidé a obce mají zájem o opravy zapomenutých míst. Vaše vesnice se pustila do oprav špejcharu ze 16. století. Jak to vlastně celé začalo?
V roce 2009 objekt obec zakoupila od soukromých vlastníků s tím, že tam byly skladovací prostory, objekt sloužil několik desetiletí jako sklad zemědělských plodin místního zemědělského družstva. Musím říci, že ani tenkrát nebyl názor zastupitelstva na koupi této památky jednoznačný. Obec špejchar koupila za opravdu symbolický peníz a to 25 tisíc korun. Špejchar byl staticky narušený, chátrající. Už tehdy byl kulturní památkou. V první fázi jsme nechali zpracovat pasport stavby, pozvali památkáře, začali zpracovávat projekt na statické zajištění stavby, další etapou byly opravy střech. V mezi čase jsme ještě opravovali obytnou část tvrze, jejíž je špejchar součástí. A samozřejmě sháněli finance bez kterých to nejde.
Co plánujete se špejcharem dál?
Již několik let sbíráme staré zemědělské stroje, nářadí, takže to bychom chtěli ve špejcharu vystavit. Dále zde bude muzeum hasičtva, které původně bylo v Rožmitále pod Třemšínem. A také by zde mělo být muzeum seker. Expozice bychom chtěli otevřít začátkem května 2021.
Krásné prostory špejcharu ale nejsou poslední, co ve vesnici děláte. Pod ním je další polorozpadlý dům - Zíbův mlýn...
Ten obec zakoupila před třemi lety. Je to stavba, která mě fascinuje, našli jsme ji vyobrazenou na mapě Lnářského panství z roku 1696. V současné době probíhá řízení na Ministerstvu kultury o zápis stavby do rejstříku kulturních památek. Do budoucna bychom chtěli mlýn opravit a zpřístupnit veřejnosti. Obec vlastní i náhon k mlýnu a nedaleký Pacholecký rybník, který se v současnosti obnovuje. Jinak na prostranství mezi mlýnem a Špejcharem by měl vzniknout park, s herním potokem, přírodním amfiteátrem, náhonem, ovocným sadem, letničkovými terasami. Na tento projekt nám bude pravděpodobně přiznána dotace, ale uvidíme, jak to bude s obecními financemi.
Pojďme brát Hvožďany jako vzorek českých vesnic. Řekněte nám s čím se jako obec potýkáte nejvíce.
Hvožďansko se rozprostírá na trojmezí krajů Středočeského, Jihočeského a Plzeňského. Jsme opravdu poslední vesnice ve Středních Čechách, takže vnitřní pohraničí. Potýkáme se s vylidňováním obcí a odchodem mladých lidí do měst. To je mi strašně líto, protože jim nedokážeme nabídnout odpovídající uplatnění. Je tady dlouhodobě problém s absencí velkého zaměstnavatele v místě, takže lidé za prací dojíždí zpravidla i několik desítek kilometrů. Jinak teď asi největší téma pro obce - to je drastický propad příjmů do obecních rozpočtů kvůli šíření covidu19. Máme před sebou spoustu práce, jako je třeba posílení zdrojů pitné vody pro Hvožďansko.
Tak nám váš kraj představte...
Hvožďany jsou takovou vesničkou střediskovou pro další místní části, je jich celkem pět a rozkládají se na téměř 50 km2. Každá z vesniček, která byla v roce 1976 k Hvoďanům přidružena má svoje kouzlo. Leletice nadchnou nádherným výhledem na Šumavu, Vacíkov zase loveckým zámečkem hraběte Pallfyho, v Roželově naleznete arcibiskupský zámeček, bývalé letní sídlo pražských arcibiskupů. Planiny jsou naší nejvýše položenou vesničkou hned pod brdskými lesy s úžasnými výhledy. Pozdyně si vás získá kouzelnou návsí s kapličkou postavenou v jihočeském selském baroku….. Všude kolem nás je krásná příroda a klid.