Jaké jsou základní typy testování? Sám jsem byl například v Motole, kde mi dělali odběr jak z nosohltanu, tak i z dutiny ústní...
Testy lze rozdělit podle toho, jakým způsobem virus detekují, a podle způsobu odběru. Zlatým standardem jsou PCR testy, které detekují virovou RNA (ribonukleová kyselina, u některých virů je nositelkou genetické informace, pozn. redakce). Ty jsou nejcitlivější a nejspolehlivější a slouží pro včasné odhalení infekce. Jsou schopny určit, jak velkou virovou nálož v sobě člověk má, a při včasném testování jsou schopny odhalit nakaženého jedince v rané fázi nemoci, ještě před propuknutím příznaků. Obvyklým způsobem odběru je stěr z nosohltanu, ale jako velmi slibný se ukazuje také odběr slin. U něj zůstává zachována vysoká přesnost a citlivost a je výrazně příjemnější.
Co přesně se jakou metodou testuje? Hodně lidí má asi trochu zmatek v tom, co se kdy a jak testuje, jestli přítomnost covidu-19, nebo protilátek.
Už jsem zmínil PCR testy pro odhalení infekce. Druhou možnou metodou je detekce antigenu, tedy proteinů, které se nacházejí na povrchu viru. Testování probíhá stěrem z nosohltanu. Tato metoda má nižší citlivost a je náchylnější k falešným pozitivitám i negativitám. Výhodou je naopak to, že výsledek testu může být k dispozici zhruba za patnáct až třicet minut a není potřeba zázemí vybavené laboratoře. Proto jsou ideální jako vyšetření na příjmu v nemocnicích nebo v ordinaci praktického lékaře. Nevýhodou antigenních testů je ale kromě nižší citlivosti také to, že potřebují jako vstupní materiál stěr z nosohltanu, což limituje kapacitu, kolik lidí lze takto testovat. Posledním základním typem testů jsou testy na protilátky, které si tělo vytvoří v boji s virem. Ty ale zachytí nemoc až zhruba týden od propuknutí příznaků a pro včasný záchyt nemocných jsou nepoužitelné.
Jak moc jsou uvedené testy spolehlivé a proč trvá výsledek některých z nich i několik hodin?
Nejspolehlivější jsou RT-PCR testy, kterým předchází izolace virové RNA, proto patří ke světově nejvíce používaným. Jedná se o nejcitlivější dostupné testy se stoprocentní specifitou a v podstatě jsou limitovány jen kvalitou odběru vzorků. Například u stěrů z nosohltanu se odhaduje chybovost odběrů až okolo deseti procent. Tyto odběry jsou navíc náročné a nemusí se vždy povést, pak může být výsledek falešně negativní. PCR testy spolu s izolací RNA trvají zhruba 1,5 hodiny. Srovnatelný čas často zabere odběr, příprava a administrativa.
Co znamená, když například já bych měl ve vzorku velké množství viru a jiný člen mojí rodiny mnohem nižší? Jsem větší hrozba pro okolí jako přenašeč?
Máme stále relativně málo kvalitních dat o průběhu virové zátěže během infekce, o jejím vztahu se závažností průběhu a s infekčností pro ostatní. Je ale velmi pravděpodobné, že pokud máte malé množství viru ve vzorku, například stovky kopií, tak budete v tu danou chvíli menší hrozbou pro své okolí než někdo, kdo má ve vzorku kopií viru miliardy. Pokud však lidi testujete pouze jednorázově a nevíte, v jaké fázi infekce byl daný člověk testován, je velice obtížné s informací o virové náloži pracovat. Zejména na počátku virová zátěž prudce roste a třeba po dvou dnech již může být řádově vyšší než v době testu. Zde může být velkou přidanou hodnotou pravidelné testování, například třikrát týdně, které by umožnilo odchytit a izolovat nakažené v nejranějším stadiu dříve, než nakazí ostatní. Toto mohou umožnit citlivé a kvantitativní RT-PCR testy ze slin.
Proč test samoplátce stojí kolem 1700 korun? Co se na něm tak prodraží?
Kromě ceny za samotný test částka pokrývá práci na odběru, provoz laboratoře a také administrativu. Samotné testy již nyní dodáváme laboratořím výrazně levněji a věřím, že je prostor, aby také u současné technologie RNA izolace a RT-PCR testů ceny pro samoplátce dále klesaly s tím, jak se zvyšuje kapacita testovacích center a míra jejich automatizace. Další zjednodušení a i zlevnění mohou přinést například zmiňované přímé testy ze slin.
Je správné, aby každý člověk s pozitivním testem byl deset dní v karanténě a pak mohl bez negativního testu opět normálně mezi lidi? Není i pak nějakou dobu stále přenašečem?
O koronaviru máme stále jen omezené množství kvalitních dat a v biologii nebývá nic bez výjimky platné. Podle současných poznatků platí, že po deseti dnech už bývá infekčnost pro okolí menší, zda je zcela nulová, nevíme. Opatření se ale správně snaží najít kompromis mezi rizikovostí a společenskou únosností.
Vaše firma má vlastní testy na sliny. V čem jsou specifické a co rozpoznají? V čem je to lepší, nebo naopak horší než jiné metody?
Naše řešení kombinuje několik klíčových výhod: jsou citlivé, kvantitativní, nemají falešně pozitivní výsledky a je možné je v laboratoři provádět ve velkém počtu. Díky slinám také umožňují samoodběry vzorků. Na prvním místě je vysoká přesnost a citlivost. Podle prvních studií poskytují naše testy ze slin citlivost srovnatelnou s nejlepšími PCR testy ze stěrů z nosohltanu. Umějí rozpoznat už jednotky kopií viru ve slinách. Druhá zásadní vlastnost je jednoduchost odběru. Stěru z nosohltanu se lidé bojí a jde o metodu náročnou i pro samotný personál. Náš test probíhá tak, že člověk naplive do malé vialky (odběrová lahvička, pozn. redakce) s náhubkem, tu zavře a náhubek vyhodí. To umožní jednoduše dělat opakované testy. Třetí zásadní výhodou je vysoká míra automatizace. Vialky se vzorky bude snadné vložit do laboratorního robota a odpadne velké množství manuální práce v laboratoři. Nyní jsme v situaci, že naše testy úspěšně prošly prvními zkouškami v našich laboratořích. Teď nás čeká závěrečné testování na vzorku stovek dobrovolníků. Jakmile se potvrdí jejich spolehlivost, začneme v listopadu s masovou výrobou. Věřím, že do konce roku bychom se mohli dostat na milion vyrobených testů měsíčně. Na prvním místě pro nás bude pokrytí českých potřeb, poté chceme zásobovat zahraniční trhy.
Kde všude se vaše zatím stávající testy používají?
Denně proběhne na osm tisíc našich testů a obsluhujeme tak zhruba čtvrtinu českého trhu. Naše testy využívají největší laboratoře, například Nemocnice Na Bulovce, Zdravotní ústav Ostrava, Fakultní nemocnice Plzeň, Fakultní nemocnice Brno či GHC Genetics.
Jak vidíte momentální situaci? Má se testovat více? Jsou na to kapacity? Jsou nějaké metody nebo nápady, které by například testování urychlily?
Zásadní je co nejvíce zabránit šíření a snížit počet nově nakažených. Až se počty nakažených sníží na přijatelnou úroveň a život se začne vracet k normálu, udrží nás před dalším růstem nákazy jen nošení roušek, omezené sociální kontakty a právě rychlé a dostupné testování. Testovací kapacity průběžně rostou a existuje několik způsobů, jak je dále navýšit, a to jak dalším zvyšováním míry automatizace v laboratořích při použití současných technologií, tak i použitím nových metod a zjednodušením odběrů, což by umožnily právě naše testy ze slin. Zjednodušení bude na více místech, kromě odběru také použitými odběrovými sadami vhodnými pro automatizaci, a navíc chceme zavést přímé RT-PCR testy, které nebudou potřebovat izolaci RNA, což je laboratorně nejsložitější část testu.
Co říkáte na navrhované plošné testování? O jakou formu testu by šlo, k čemu by výsledky byly dobré? Za jak krátkou dobu by se muselo takové testování udělat, aby mělo smysl?
Žádné testy na trhu nedokážou zajistit rychlé a spolehlivé testování celé populace. Jediné, co by připadalo v úvahu, by byly spolehlivé domácí testy, ale takové neexistují. Na jakékoli jiné rychlé plošné testování celé populace nejsou kapacity. Navíc jednorázové otestování epidemii nezastaví, bylo by potřeba takové testování opakovat několikrát, a proto je klíčové zajistit udržitelné a smysluplné cílené testování, které bude omezovat šíření nákazy dlouhodobě. Věřím, že velkou změnu zde přinesou právě naše testy ze slin. Díky nim bude snadné rychle a opakovaně testovat třeba celé město, kde nákaza propukne, nebo velké kolektivy, například firmy.