Pokud se po ní projdete, nasajete zdejší typickou atmosféru – ztratit se můžete v zrcadlovém bludišti, ale i v nabídce piva milého Bistra 53. Na pivo můžete ale i do stylového Krumlovského mlýna, na výstavu pak do Egon Schiele Art Centra.
Široká ulice je však zajímavá i svými domy – třeba číslo 77 zaujme renesančním portálem, který ve městě jen tak nenajdete. Tady žil v letech 1588 až 1592 Michael Antonín z Ebbersbachu, alchymista na dvoře krumlovského vladaře Viléma.
A číslo popisné 74? Na dveřích se píše, že jde o restauraci a penzion Krumlovská pohádka. Nocleh ještě nemáme, dům s klasicistním průčelím znázorňujícím uctívání hostie sv. Václavem naznačuje, že by tu mohli být pohostinní. A také že ano! Na recepci se dozvídáme, že mají volný pokoj.
Svátky
|
Dům, kde Krumlovská pohádka sídlí, má hned za recepcí v renesanční síni jeden unikát. Při opravě v roce 1993 byla v podlaze objevena dlažba z hovězích kostí. Prohlédnout si ji můžete pod mříží. I nad hlavou je to zajímavé – na klenbách jsou znaky Viléma a Petra Voka z Rožmberka malované roku 1594 a později doplněné erby Schwarzenberků a Eggenberků.
Pro novináře je to penzion jako stvořený, vždyť tady v letech 1720–1725 žil Jan František Tschernischen, právník a městský písař, který proslul neústupným bojem za městská práva proti světské i církevní vrchnosti. I před ním tu žil písař. Fridrich Litvín zdejší okenice otevíral od roku 1589. Ten ale takový „hrdina pera“ nebyl, proslul cizoložnou aférou a pak přišel o postavení i majetek.
Od roku 2016 patří dům manželům Královým, se kterými se večer potkáváme. „Padlo nám to tu do oka a srdce nejvíce ze všech míst, co jsme v Krumlově navštívili. Budova má pro nás úžasného ducha historie, malebnosti a rodinné atmosféry,“ vzpomínají. Technicky prý byla budova v dobrém stavu, jen interiérové ztvárnění chtěli změnit. Pustili se tedy do rekonstrukce interiérů a ve spolupráci s designéry vytvořili pokoje, které nesou jejich pohled na jméno Krumlovská pohádka. Mimo kupní investice do objektu „vrazili“ dalších šest milionů korun.
„Začali jsme Pohádku provozovat na konci rušných časů v Českém Krumlově, což jsme tehdy samozřejmě netušili. A tak nás od počátku čekaly proměnlivé roky končící již dvouletou dobou pandemickou. Bereme to s pokorou jako výzvu dělat vše trochu jinak. Od různých úsporných opatření, kdy sázíme spíše na menší, ale kvalitní tým spolupracovníků, také neustále vymýšlíme, jak naše služby vylepšit,“ říkají. I když z Českého Krumlova prý nepochází, cítí při krocích po žulových kostkách tajuplných uliček pokoru, klid a úctu k dávným dobám, které zde zůstaly k nahlédnutí všem turistům.