Pravidelný parní provoz byl v tuzemsku oficiálně ukončen již v 80. letech. Nabídla se nám tedy otázka: Co se v tuzemsku stalo s vyřazenými parními lokomotivami a k čemu nyní slouží? Odpověď není příliš veselá.
Část těchto strojů zamířila rovnou do šrotu a jen několik z nich bylo zachráněno železničními nadšenci. Mnoho z nich také skončilo, podobně coby jaroměřská parní krasavice, jako vytápěcí kotle například dep, hal nebo sídlišť. Těmto lokomotivám se slangově říkalo „káčka“, značily se totiž písmenem K jako kotel a číslem. Takový osud potkal například lokomotivu 313.902.
Vytápěcí kotel znovu v provozu
Parnička 313.902 byla vyrobena v ČKD Praha v roce 1957 a sloužila v cukrovaru Žatec 26 let. Následně byla používána jako kotel na ohřev vody firmou Elektrizace železnic při elektrizaci železničního uzlu v Žatci. Po ukončení prací byla odstavena zpět na vlečku cukrovaru. Na začátku 90. let ji zachránil plzeňský spolek Iron Monument Club, který ji před několika lety zprovoznil a využívá ji při nostalgických jízdách. Lokomotivě tak byla navrácena její původní funkce, nyní na ni ale čeká velká oprava.
Šťastný konec pro Albatros
Většina vytápěcích lokomotiv skončila v 90. letech ve šrotu. Nepatří k nim ale lokomotiva 498.112 Albatros. Stroj byl vyroben v roce 1955 v plzeňských Závodech V. I. Lenina a vozil rychlíky například z Plzně do Prahy. V 70. letech byla lokomotiva v plzeňském depu převedena na vytápěcí kotel K557. Následně byla odprodána do dolu Antonín Uxa v Tlučné u Nýřan, kde 14 let sloužila pro vytápění budov. Nyní je Albatros majetkem ČD a byla zahájena jeho oprava v České Lípě. O jeho záchraně jsme již psali v dubnu minulého roku.
Ze slovenského depa do pražského kovošrotu
Naopak jednou z těch méně šťastných lokomotiv byl Štokr 556.053, který jezdil v depu Zvolen na Slovensku až do roku 1969. „V tomto roce byl stroj přesunut do České Lípy a o tři roky později přidělen do strojové stanice Rumburk, kde se stal místní leštěnkou,“ sděluje nám Bohumír Golda, který se v historii lokomotiv vyzná. V první polovině 80. let již byla lokomotiva vedena v Praze, později byla zrušena a převedena na vytápěcí kotel K800 a vytápěla například olejárnu a vršovické depo. „Štokr byl vybrán pro zachování, ale oprava by byla příliš nákladná,“ dodává Golda. Stroj tak byl v roce 1988 zlikvidován v hostivařském kovošrotu.
Pojízdné kotle v Praze
Unikátem byly pojízdné kotle v Praze, šlo o Štokry 556.0361 (později K808) a 556.0238. „Na smíchovském nádraží byla odstavená kotelna a lokomotivy tak na přelomu let 1980 a 1981 vytápěly hlavní budovu,“ popisuje Golda. Stroje byly kompletní a jezdily vlastní silou zbrojit do již zbourané smíchovské topírny. „Později při zamrznutí a prasknutí přívodu vody jezdily zbrojit do Vršovic,“ doplňuje Golda. Po dosloužení skončily obě lokomotivy ve šrotu.