metro.cz

Za kváskovým chlebem lze vyrazit na pražské trhy, do pekáren i restaurací

  8:57
Výrazná chuť, vůně, speciální struktura a vyšší kyselost dává kváskovému chlebu delší trvanlivost. Jedna věc je, kde koupit dobrý chleba, a druhá, kde mají dobrý kváskový chléb bez hlavní podpory kypření komerčním droždím.
Chleby v Esce pečou z české biomouky a třífázového kvasu v peci na bukové dříví.

Chleby v Esce pečou z české biomouky a třífázového kvasu v peci na bukové dříví. | foto: Václav Jirásek/ EskaMetro.cz

„Mým favoritem je každopádně pekárna Praktika a samozřejmě nejvíc peču doma,“ říká Juliana Fischerová alias Maškrtnica, která píše stejnojmenný blog věnovaný speciálně kváskovému chlebu. Společně s Julianou se Metro podívalo, kam v Praze za kváskovým chlebem. Pokud nestíháte farmářské trhy, peče vlastní chléb pár pekařství a několik restaurací a kaváren.

Praktika
Pekárna v Bělehradské ulici, kde pečou jedny z nejlepších chlebů v Praze. „Náš postup je jiný v tom, že používáme velké množství filtrované vody, kvásek a mouku mletou na kameni. Chleba tím pádem dlouho vydrží - je vláčný a je lépe vykynutý, má lepší texturu. Chleba kyne minimálně dvanáct hodin,“ říká Tomáš Solák z Praktiky.

Jejich kváskové chleby jsou žitné, špaldové, pohankové a s kukuřičnou polentou, ale nejvíce se prodává s označením Žito 33,33 %, a ten nejoblíbenější je chleba s kukuřičnou polentou 15,55 %. Mají tu i posezení, které si můžete zpříjemnit honduraskou kávou nebo třeba koblihami.

Pekařství Paul
Aktuálně nabízí několik druhů kváskového chleba pečeného s použitím vlastního kvásku. Neobsahují kmín, jen pšeničnou, žitnou, celozrnnou mouku podle typu chleba, sůl, vodu, kvásek, případně mix semínek. Na prodejně mívají žitný, celozrnný, vícezrnný chléb a campagne, klasický bílý chléb.

Antonínovo pekařství
Vedení kvasu mají klasické dvoufázové. Tedy stačí jen mouka, voda a kvásek si sám šťastně tři dny kvasí. Nabízí jeden druh kváskového chleba. Původně ho v nabídce neměli, ale byla po něm obrovská poptávka, takže je jejich jediný a zároveň oblíbený.

Piplají si ho a ladí. Na obou pobočkách v ulici Moskevská ve Vršovicích i na Vinohradech v Laubově je k dostání každý den zhruba od 10 nebo 11 hodin až do večera.

Le Caveau
V pekárně a kavárně na náměstí Jiřího z Poděbrad pečou několik druhů kváskového chleba. Nejoblíbenější je venkovský kváskový. Vše dělají ručně a pečou jej ve francouzském stylu, tedy i z francouzské mouky a používají některé francouzské stroje.

La Bottega
Pro kváskový chléb od italského pekaře Mimma můžete zajít do všech restaurací La Bottega, Aromi a La Finestra, kde ho podávají jako součást snídaní nebo později přes den společně s tradičním, italským altamurským chlebem a olivovým olejem. Bochník lze koupit s sebou domů. Chléb nechávají kynout 48 hodin.

Eska
V karlínské restauraci Eska prodávají tři druhy chleba: 00, 33, 66, což je číslo označující procentuální vyjádření žitné mouky. Pšeničný chléb s velkými oky a sypaný otrubami je označen jako 00. Pšenično-žitný chléb, chlazený vodou a s lesklou kůrkou, označují jako 33. Žitno-pšeničný chléb číslo 66 má hranatý tvar a kůrku se zářezy. Chleby pečou z české biomouky a třífázového kvasu v peci na bukové dříví. Jejich chléb se prodává nejen v Esce, ale také v Našem mase a v Pane Nuovo.

Selanka
Slivenecká kavárna dává kváskový chléb jako přílohu, například k polévkám. Pokud si chcete bochník odnést domů, musíte si jej předem objednat.

Můj šálek kávy
V karlínské kavárně Můj šálek kávy v Křižíkově ulici také dávají v kavárně kváskový chléb jako přílohu. Ale lze jej koupit přes jejich stránky.

Super Tramp Coffee
V Opatovické kavárně dělají z kváskového chleba jednohubky. Ale neprodají vám samostatný bochník domů.

Maso a kobliha
V restauraci Maso a kobliha v Opatovické ulici se také můžete zakousnout do kváskového chleba.

Mezi řádky
Restaurace, kknihovna a pekárna ve Štefánikově ulici prodává také kváskové chleby. V příjemném prostředí se ocitnete doslova mezi řádky, tedy mezi knihami. Jedná se o sociální podnik, který umožňuje pracovat lidem s lehkým mentálním postižením.

Autor: Lucie Mottlová Metro.cz
zpět na článek