Britský magazín GQ Lorincze zařadil mezi stovku nejlepších věcí, na které můžete v Londýně narazit.
„My Češi a Slováci to máme asi podobné. Dříve jsme byli bázliví a pořád si v baru objednávali dokola to samé. Ale ta doba se už naštěstí změnila,“ říká Erik Lorincz, který navštívil Prahu, aby tu naučil kolegy míchat drinky.
Jak se podle vás pozná dobrý barman?
Neměl by se určitě hodnotit podle toho, jak dobře míchá koktejly, ale jak dobře se stará o své hosty. V ten moment, kdy se host usadí k baru, se o něho dobrý barman stará a dokáže mu doporučit, co může dělat v ten večer, kam může vyrazit na večeři. Také by měl být schopen zařídit pro hosta rezervaci třeba i v restauraci, kde je už úplně plno. Pokud jsem dobrý, chci vědět co nejvíce o každém hostu, kterého obsluhuji. Čím více toho o něm vím, tím lépe se o něho dokážu postarat.
Co by barman naopak nikdy dělat neměl?
Rozhodně by se nikdy neměl hádat s hostem. Profesionalita se týká nejen vystupování, ale i jezení či kouření za barem. Co opravdu nemohu snést, je, když vidím barmana za barem kouřit. To je pro mě signálem, že barová hygiena je na velmi nízké úrovni. Za barem podáváme tekuté jídlo, hygiena je tedy velmi důležitá. Je to stejné jako v kuchyni, kdyby nebyla dodržována patřičná hygienická opatření, tak tu každý týden máme někoho s otravou jídlem.
Jaká je úroveň tuzemské barové kultury?
Můžeme být právem hrdí. Když před pár lety barman ve světě řekl, že je z Česka nebo ze Slovenska, tak se ho ptali, kde to je? Ale když dnes řekne, že je z Česka nebo ze Slovenska, tak souhlasně pokývnou a řeknou: Tam odtud pocházejí ti nejlepší barmani. Naše barová scéna už velmi silně prorazila do té světové a má v ní velmi dobré zázemí. Ve světě už o nás vědí – vědí, odkud jsme, co děláme a jak jsme v tom dobří.
Je pravda, že jste obsluhoval anglickou královnu?
To úplně ne, ale měl jsem tu čest vytvořit pro anglickou královnu drink. To byla pro mě veliká pocta a zároveň jedinečná zkušenost. Pro tento koktejl jsem totiž musel vymyslet několik různých názvů. Hotel Savoy pak tyto návrhy zaslal do Buckinghamského paláce ke schválení. Ještě nikdy předtím se mi nestalo, že by název mého drinku musel být odsouhlasený. Koktejl jsem už měl vymyšlený, ale nevěděl jsem, jak se bude jmenovat. Ve hře byly čtyři varianty a čekalo se na odpověď z Buckinghamského paláce. Volba nakonec padla na název Diamond Jubilee Punch.
Stalo se běžným jevem, že barmani obsluhují třeba i v civilu. Jaký má být za barem správně dresscode?
Každý barman by měl být hlavně na první pohled rozpoznatelný. Byl jsem například v jednom baru, který mám velmi rád a často do něho chodím, a zarazilo mě, že barman byl tak nevýrazně oblečený, že ho hosté měli problém mezi ostatními návštěvníky baru rozpoznat.
