Nikdy by mne nenapadlo, že se dožiju časů, kdy se budou lidé zabíjet na ulicích. Je to strašné a rozhodně to tak nemůžeme nechat být. Aby bylo jasné, o čem mluvím, jde o akt nazývaný terorismus nebo džihád, záleží na úhlu pohledu.
Kdykoli k něčemu takovému dojde, politici s planoucíma očima deklamují, že nesmíme ustoupit a nesmíme se nechat zastrašit. Jejich odhodlání vyplývá z faktu, že mají ochranky, vládní budovy chrání těžkooděnci se samopaly, a pokud se něco stane, tak se nejprve odvádějí do bezpečí oni, politici. Chápu, že se nenechají zastrašit. My, prostý lid, se musíme naopak chystat na to, že nám podle moudrého usnesení ještě moudřejší Evropské unie vezmou zbraně, abychom snad, pokud by k něčemu došlo, teroristům, zločincům a parchantům neublížili.
Určitě bude stačit, až na nás budou mířit zbraněmi, upozornit, že my se přece zastrašit nedáme. Tenhle sloupek ale není o defétismu. Je třeba se rozhodně bránit. Neustálé zvyšování policejního dohledu pomůže snad rozpočtům ministerstva vnitra a pocitu politiků, že nejsou zbyteční, ale copak lze ochránit nás všechny? Politici musí bojovat o každičký život, a to má přednost před vším ostatním!
V případě nemoci je přece lepší předcházet příčinám než pak už jen léčit následky. Bylo by asi dobré poctivě si přiznat, co je podstatou islámského terorismu a z jaké ideologie vychází, protože nic z toho rozhodně nemá v civilizované společnosti místo. Politiky si platíme proto, aby měli výsledky, a ne aby planě žvanili o korektnosti a odhodlání.