Když jsem před více než dvěma roky dostal nabídku psát pravidelně komentáře o politických tématech do periodika, které je volně distribuováno cestujícím pražského metra, sám jsem byl zvědavý, zda to povede k nějakým politickým debatám s cestujícími přímo cestou v podzemce. Jak známo, politika, vedle hokeje, patří k intenzivně diskutovaným tématům, a tak se to skoro nabízelo.
A je pravda, že několik cestujících čtenářů se mnou po přečtení komentáře zapředlo politickou diskusi... i když vlastně to nikdy nebylo přímo ve vagonu, ale vždy shodou okolností na nástupišti. A taky je pravda, že to byly spíš jejich monology než dialogy. Ale to je v pořádku – pokud text vede čtenáře k tomu, aby zaujali vlastní názor, splnil svůj účel.
Komentář je vždycky subjektivní a já v něm čtenářům představuji svůj názor, ale zároveň jim jej nevnucuji. Ale jako určitý bonus se občas snažím do svých textů promítnout i něco odborného, něco, co nereprezentuje můj ryze subjektivní pohled na dané téma. Aby komentář kromě vyjevení nějakého názorového postoje i laické veřejnosti přístupnou formou rozšířil obzor o nějaký politologický prvek.