Slavnostní ceremoniál proběhne dnes – v úterý večer a půjde o přímý televizní přenos. Tento sloupek píši v pondělí (aby mohl v úterý brzy ráno vyjít) a s radostí vám oznamuji, že jsem si právě zlomil prst. A nejde o ledajaký prst – je to prostředníček na pravé ruce!
Znamená to, že po celou dobu předávání cen budu mít zvednutý prostředníček – takzvaný „fakovák“. Doufám, že si to nikdo z oceněných hokejistů nevezme osobně.
Včera při benefičním zápase Kamenice vs. ÚFA Praha, který se hrál na památku zesnulého Pavla Černého, jsem si nešťastně – při takzvaném Maradonově gólu, kdy jsem chtěl nepozorovaně vsítit branku rukou – prst nalomil a před několika okamžiky jsem si ho při snaze dát ho do dlahy dolomil.
Dost možná je to vzhledem k uběhnuvší hokejové sezoně symbolické. Na mistrovství světa jsme skončili ve čtvrtfinále, žádný z našich hochů nebojoval o Stanley Cup, ženské repre se velké úspěchy rovněž vyhýbaly, co vím, tak ani v KHL žádný Čech nezazářil, extraligu vyhrálo Brno...
Prostě důvodů k radosti jsme za poslední rok mnoho neměli. Přesto se na předávání těším, hokejisti jsou milí alegrační chlapíci, mají rádi zábavu a jsou pro každou špatnost. No nic, odjíždím na zdravotní středisko, kde se svěřím do péče lékařů s vírou, že existuje zlaté obinadlo, do kterého mi prst bude zavázán, a já tak dotvořím dokonalý zlatohokejkovský dojem.
A samozřejmě jsem napnut, kdo z chlapců letos zlatici vyhraje. To bude slávy! A když bude vítěz chtít, tak mu své zlaté obinadlo půjčím, aby si ho mohl zavázat na hlavě jako čelenku. Ale jen na chvilku!