Původně jsem chtěl psát o festivalu Colours of Ostrava, pochválit organizátory, jak to tam bylo príma, jak jsem se celý koncert Jamiroquaie usmíval a jak ani megalitická průtrž mračen a blesky bušící do železných konstrukcí areálu nezastavily chod festivalu ani na vteřinu.
Mám zde ale jinou událost – Usain Bolt ukončil kariéru. Hotovo, finito, vyřízeno, šmitec, endešlus. Nejrychlejší muž planety už nikdy nepoběží žádný závod. Bolt změnil atletiku. Po dlouhých letech, kdy jsme sledovali smrtelně soustředěné sportovce, kteří stěží hnuli brvou (občas někdo statečnější zamával do kamery, abych nikomu nekřivdil), přišel tenhle sympaťák a totálně to celé postavil na hlavu. Dělal legraci, grimasy do kamery, různé pózy... Možná tak ze sebe shodil stres, ale celé to působilo uvolněně, nenuceně a mile. Zkrátka dělal show.
A spousta sportovců to začala dělat také a my diváci najednou viděli, že vrcholoví atleti nejsou jen stroje na výkon, ale i lidé, kteří se rádi zasmějí. Kromě toho, že je to zřejmě nejlepší atlet všech dob a nejrychlejší muž planety – vytvořil rekordy na 100 i na 200 metrů (dokonce i já budu mít potíže je překonat), tak je i skvělý člověk. To se prostě pozná z toho, jak se tváří, jak špásuje, jak působí. O to více mě mrzelo, že ve svých posledních závodech neuspěl. Jistě – pro někoho by bylo třetí místo na mistrovství světa v běhu na 100 metrů úspěchem, ne však pro Bolta. Všichni doufali, že alespoň ve štafetě, ve svém posledním ostrém závodě, zlatou uloví. Nestalo se. V cílové rovince přišlo zranění a zlomený Bolt smutně odkulhal do útrob stadionu.
Říká se, že náčelník je ten, kdo uloví lva. Bolt jich ulovil mnoho. Sbohem, náčelníku.