Ten kontrast ani nemůže být větší. S Petrem Sýkorou sice sedíme v cukrárně uvnitř obchodního centra, ale nad papíry rozloženými na stolku řešíme navýsost chlapské téma. Sýkora, který sedmnáct let pracuje ve společnosti Pražské vodovody a kanalizace (PVK), pro nás sestavil průvodce po pražských kanálových poklopech, od sto let starých po ty nejmodernější. Průvodce, který člověka donutí koukat, kam – lépe řečeno, po čem – vlastně dennodenně šlape.
Tradiční litina, ale i plast
Kruhových poklopů, které kryjí vstupy do podzemí, je v Praze nějakých sto tisíc, stovky dalších má město nakoupeno do zásoby. Se znakem i bez, cena se příliš neliší. „Znak není žádný luxus. Na jednom poklopu to může být rozdíl nějakých deset korun,“ říká Sýkora.
V parcích a na dalších místech, kde není tak důležitá nosnost, lze narazit také na dekly betonové,ale jinak arzenálu PVK vládne litina, ke které se v poslední době přidaly také poklopy z plastu nebo kompozitu na bázi skla. Litinových poklopů je ve městě nějakých 95 procent. A jejich cena? Dva až čtyři tisíce.
Něco pro klaustrofobiky
Některé z poklopů pamatují ještě otce pražské kanalizace, britského inženýra Williama Heerleina Lindleyho. Pražský normál postupně nahrazovaly a nahrazují novější typy. Zaměstnancům PVK, kteří si hrdě říkají kanálníci, se po starých poklopech ani nestýská – pokud se víko šprajcne v rámu, často s ním nehnou ani ve dvou, a navíc, protahovat se otvorem o průměru 55 centimetrů není zrovna komfortní. „Já se protáhnu i Pražským normálem,“ zubí se Sýkora, který už se ale jako manažer útvaru technické podpory a metrologie do podzemí tak často nepodívá.
Kam na výlet? Určitě do Itálie
Na kanály ale šlape dál a těch fotogenických si všímá třeba i na dovolených. „Krásné jsou poklopy v Itálii nebo hanzovních městech.“ zasní se Sýkora.
Kolik druhů mohou lovci kanálů objevit v pražských ulicích? Základních typů je kolem deseti, ale se všemi vychytávkami se dostáváme na tři desítky kousků. Tak lovu zdar! Šlápnout na kanál smůlu nenosí.