Zadávala jste si někdy své jméno do některého z internetových vyhledávačů?
Už dlouho ne. Musím to zase vyzkoušet.
Když jsme si vaše jméno zadali my, vyšla jste jako fanynka dílem erotických pomůcek, dílem tramvají. Která z těchto nálepek na vás sedí víc?
Já myslím, že to oboje odpovídá. Půl na půl. Jako bakalářskou práci jsem dělala tramvaj pro Prahu a jako diplomovou práci sadu erotických pomůcek pro ženy. Netušila jsem, že u obojího zůstanu i dlouho po škole. Tramvaje mám ráda od dětství, takže to je moje srdcovka. Pomůcky jsem ze začátku vnímala jako výzvu, nyní je značka Whoop.de.doo můj denní chléb. Ale k oběma projektům přistupuji stejně zodpovědně.
Proč si pražský dopravní podnik pro design párty tramvaje vybral právě vás?
Myslím, že kvůli mé bakalářské práci a taky možná díky tomu, že mám zkušenosti s výrobou produktů. Dopravní podnik chtěl vytvořit unikátní výletní tramvaj. Inspirací se stal technický vůz zvaný mazačka, který je u veřejnosti velmi oblíbený, ale není určen pro cestující. Základem pro novou tramvaj se stala původní Tatra T3, kterých v Praze bohužel stále ubývá. Pojali jsme to jako poctu architektu Františku Kardausovi, který ji navrhl. Proto jsme ji prezentovali hlavně ve skicách, jež evokují 60. léta. A protože má jenom jedny dveře, nazvala jsem ji T3Coupé.
Čím se ještě vaše tramvaj liší od klasické „tétrojky“?
Má spousty původních prvků, ale zároveň má také otevřenou zadní část vozu, střešní okna a další moderní vychytávky. Interiér vozu je koncipován tak, aby posloužil vyhlídkové jízdě, ale i speciálním příležitostem. Ve voze bude i několik původních laminátových sedaček a malý bar, inspirovaný pultíkem pro prodej jízdenek v tramvaji T1. Pro T3Coupé jsme vybrali modrou metalízu a myslím, že jí bude dost slušet.
Prý jste v rámci příprav designu procházela s pražskými dopraváky vozovny.
To dělám i teď. Hledáme právě ty zmiňované původní prvky. Jako jsou třeba blinkry, stěrače, reflektory a tak. Je toho stále míň a míň, takže to není kolikrát vůbec jednoduché najít. Ale o to větší je pak radost ze správně nalezeného.
Jak se liší designování vibrátorů od hledání podoby tramvaje?
Možná to bude znít divně, ale ke všemu přistupuji víceméně stejně. Udělám si rešerši, historickou i současnou, a pak hledám, co by se dalo na produktu vylepšit. U tramvaje se často koukám právě do historie. Hodně dobrého už bylo vymyšleno, tak proč to nepoužít znovu.
Co na to říkala rodina a spolužáci, když jste se na škole rozhodla navrhovat vibrátory?
Překvapivě nikdo nebyl prudérní. Pravda je, že máma byla trochu rozpačitá, nejdřív si myslela, že si dělám srandu, ale pak ji to začalo i zajímat. Stejně jako hodně mých kamarádů a kamarádek.
Po vašem úspěchu jste navrhla a dostala do prodeje také postel se zabudovanými erotickými pomůckami podle filmu Padesát odstínů šedi.
Každá akce vyvolává nějakou reakci. Když pronikly pomůcky do médií, dostala jsem spousty nabídek na spolupráci. Z nich jsem si vybírala ty, které mi byly sympatické.
Existuje nějaká věc, které byste se v designu ráda obloukem vyhnula?
Odmítám zakázky docela často, když vidím, že klient chce přivést na svět zbytečnou věc nebo produkt, který mi z etických, ekologických či sociálních důvodů nesedí. Od různých stojánků na telefony až po jakési tančící plošiny. A taky někdy, když mám pocit, že jsme s klientem naladěni na jinou vlnu. Ostatně svoji disertační práci na téma udržitelný design jsem zakončila tezí, že designér může planetě často prospět nejvíce tím, když něco nenavrhne a nepřivede k výrobě.
Pro svou práci jste studovala také historii erotických pomůcek v Česku. Našla jste v ní něco, co vás překvapilo?
Pozoruhodný mi přišel masážní strojek s technickým označením Ites 422, který se prý hojně používal k erotickým hrátkám. Existoval i červenobílý „totáčový“ vibrátor na buřtovou baterku. Ta ostatně určila průměr celého přístroje, který byl vyrobený z plastu – dělaly se z něj i kuchyňské spotřebiče. Jeden výzkum také přinesl zajímavou informaci, že před rokem 1989 se lidé více věnovali sexu než v současnosti. Zřejmě to souvisí s rychlejším způsobem života, kdy na nic nemáme čas. Docela alarmující informace.
Kdy jste se rozhodla, že budete designérkou? Byl někdo, kdo vás na vaší cestě k dnešním úspěchům odrazoval?
Bylo to spíš postupné a nesmělé rozhodování. Pracovala jsem jako produkční a stále jsem cítila, že chci tvořit i něco svého, a protože jsem nic moc neuměla, jen trochu šít, neustále jsem se hlásila na textilní a oděvní obory. Když mě nikam nevzali, tak jsem si v pětadvaceti řekla, že zkusím štěstí ještě naposledy, a dala si přihlášku na produktový design. Na obor, který se mi líbil, ale nic jsem o něm nevěděla. Taky mi připadalo troufalé si tam tu přihlášku dát. Ale vyšlo to a vzali mě do Ústí nad Labem. Pak jsem také studovala v Anglii a v listopadu jsem zakončila studium doktorátem ve stejném oboru. Takže už mám, myslím co se týče studia, vyčerpáno.
Moc gratulujeme. Na co se od vás můžeme těšit příště?
V současné chvíli se soustředím na realizaci T3Coupé, čeká nás hodně neviditelné mravenčí práce, tak doufám, že všechno do podzimu stihneme a zvládneme. Co se týče erotických pomůcek, plánujeme náš lubrikační gel a výhledově vibrační vajíčka.