Jak to, že zázračným prostředkům na hubnutí věří i lékaři?
Hubnutí je obrovský byznys. I mně se často stává, že mi nejmenované firmy nabízejí prodej hubnoucích prostředků. Odmítám je s tím, že nejsem dealer. Ale i vzdělaný člověk uvěří. Nadváha nebo obezita je vlastně nemoc, a když jsme nemocní, jsme zranitelní a svým způsobem zoufalí. Proto jsme náchylní věřit čemukoli.
Proč?
Když člověku, který se trápí, na jedné straně řeknete, že na to máte řešení, jež spočívá v tom, že se k sobě začnete chovat hezky, budete jíst a hýbat se, pracovat se stresem a se svými vztahy, a na druhé straně mu nabídnete koktejl v prášku s tím, že za týden zhubne, po čem sáhne? Lidská psychika volí snadnější cestu. Přirozené hubnutí jsou dvě až čtyři kila za měsíc. Což nekoresponduje s tím, co říkají reklamy. Ty nabízejí deset kilo za týden. Když chce někdo shodit třicet kilo, musí být srozuměn s tím, že to bude trvat dlouho.
Kolik lidé za marné pokusy zhubnout utrácejí?
U chronických dietářů to mohou být desetitisíce. Ke mně přijdou jako k poslední naději. Já jim říkám, že u mě nebudou kupovat žádné výživové doplňky, žádné diety, že se to dá zvládnout změnou stravování, pohybem, změnou myšlení a psychiky.
Jaké mají příběhy?
Každý přichází se svým originálním příběhem. Obecně? Nevyvážený životní styl. Zajímavé je, že jedni jedí hodně a druzí málo, přesto obě skupiny trpí kilogramy navíc. Když potkáte obézního člověka, většinou si řeknete – ten se musí cpát od rána do večera. Jenže třeba jí jen dvakrát denně, málo, ale zato nekvalitní a vysokokalorická jídla. Nadváhu můžete mít jak z nadbytku, tak z nedostatku.
Co je největší překážkou, aby nakonec zvítězil?
Zbavit se špatných návyků. Přijde sem třeba žena, která by ráda zhubla, dojdeme k tomu, že musí mimo jiné změnit jídelníček. Jenže slýchávám otázku: A to budu muset vařit jedno jídlo pro sebe a další jídla pro manžela a děti? Copak budou to mé jídlo jíst? Singl ženská to má jednodušší. Rodinné hubnutí je náročnější. Žena musí změnit zaběhnutý chod celé rodiny. Potřebuje k tomu podporu celé rodiny, partnera zvlášť. Lidská psychika nemá ráda změny, dokonce ani k lepšímu. My lidé máme rádi svoje jistoty a bezpečí. Pro maminky je velkou motivací, že tím zlepší život svých dětí. Nebo že nechce, aby jednou dopadly jako ona.
To je docela boj, ne?
Jistě, protože každá skupina lidí, a tou rodina je, má své normy. Psychika funguje na principu rovnováhy. Když jste štíhlý člověk, sportovec, začnete-li nabírat kilogramy a nebudete-li se hýbat, vaše tělo a psychika vás bude automaticky tlačit k tomu, abyste s tím něco udělal. A zase naopak. Když mají v rodině všichni nadváhu, tak obezita pro ně bude v jejich očích něco, co je naprosto v normě, nic nenormálního. Nenormální budou hubení. Oni si dají v restauraci k obědu hranolky, smažák, kolu a na ty u vedlejšího stolu, kteří konzumují salát a něco lehkého, se budou dívat – proboha, co to ti lidé jedí divného?
Je obtížné lidem vysvětlit, že výsledky nemohou očekávat ihned?
Nejsem jen poradce přes výživu, jsem i psycholog, takže na začátku je důležité pracovat s motivací ale i očekáváními. Trvalé a zdravé hubnutí se neděje přes noc.
Stává se, že přicházejí i lidé s opačným problémem, nadměrným hubnutím, vychrtlostí?
Samozřejmě. Specializuji se na poruchy příjmu potravy a tam spadá nejen přejídání, obezita, ale i anorexie, přílišné omezování se v jídle, dietování. Je to problém dneška. Na jednu stranu je velký mediální tlak na štíhlost, hubenost, hubnoucí přípravky, na druhou stranu tlak na to, abyste víc kupovali, víc jedli. Jedno popírá druhé. Víc se hýbejte, ale taky kupujte víc aut. Více jezte, ale buďte hubení. Žijeme v paradoxní době.
Co recidivisté? Ti, kteří jsou opakovaně neúspěšní?
Není obecný návod – dělejte to takhle a takhle všichni. Někdo může jíst málo, sedmkrát týdně cvičit, a přesto přibírá. Někdo může jíst sebezdravěji a vlivem stresu a psychiky také přibírat. Volím proto individuální a komplexní přístup a každého klienta podporuji v tom, aby si našel svůj způsob hubnutí a změny.
Přesto – základ všeho je pohyb. Ale v dnešní době sedavé to je hodně nesnadné.
Pro klienty je často největším šokem, když jim řeknu, že se nemusí v jídle zase tolik omezovat, ale že se mají hlavně hýbat. Pro lidi je snazší držet nějakou dietu. Ta je podle jejich představ na teď a hned, pohyb je nadlouho a vyžaduje více úsilí.
Lžou vám lidé, aby vás nezklamali, že selhali? Aby se ukázali v lepším světle? Že dělají všechno, a ono to nefunguje?
Chci od nich od začátku, abychom pracovali pouze s pravdou. Třeba mi napíšou svůj stávající jídelníček po pravdě, ne ten, kde by ukázali, jak si ho představují, nebo jak by chtěli, aby na mě zapůsobili. Mě nezajímají jejich představy na papíře, ale skutečnost, se kterou se dá pracovat. A pak je tu jeden důležitý moment. Moje služby si lidé platí. To je velký rozdíl, než když jdete k lékaři na pojišťovnu. Když už si člověk něco platí, tak je velká pravděpodobnost, že nemá potřebu mi lhát a má větší motivaci ke změně.