Jak dlouho jste si Kočku v oregánu rozmýšlela?
Mám tu obrovskou výhodu, že už několik let si můžu vybírat, co budu hrát a hlavně s kým. Herci většinou takovou možnost nemají, o to vděčnější za ni jsem. V tomto konkrétním případě jsem se ale nerozhodovala dlouho, protože je to předně velice kvalitní scénář, na jaký nenarazíte každý den. Jde o konverzačku, v níž se komika střídá s tragikou. A kdo jiný by u nás měl dělat konverzační žánr než režisérka Lída Engelová, která je v něm naprostý mistr.
Ze dvou ženských postav jste si vybrala ordinérní vesničanku. To vás nelákalo zahrát si londýnskou intelektuálku, již ztvárňuje Klára Cibulková?
Já si takové krasavice inteligentní zahrála teď v Kalichu dvě za sebou, takže mě mnohem víc zajímala ta druhá stránka. Vybrala jsem si roli sice o trochu menší, ale zase s charakterem, se kterým jsem se na jevišti dlouho herecky nesetkala.
Hrdinové této nové divadelní hry mají za sebou i dost tragické životní okamžiky. Je přípustné vyprávět o nich formou komedie?
Ale takhle přece náš život probíhá, takhle ho prožíváme, komické a tragické existují těsně vedle sebe. S nadsázkou řečeno, každý jsme byli u toho, kdy smutečnímu řečníkovi na pohřbu přistane na nose moucha. Pánbůh chce, abychom to prohlídli – že humor a tragika jsou jedna krev a my často nevíme, kde se zrovna ocitáme. Všichni se kolikrát plácají do kolen a nevidí, co za hrůzu je čeká za nejbližším rohem, protože mají oči pořád plné slzí od smíchu.
Čím může být českému divákovi vlastně blízký střet „londýnské kavárny“ se zemitostí britského venkova?
Jedno z témat té hry se dokonce přímo dotýká naší žhavé současnosti. Byla bych ráda, kdyby si diváci po představení řekli, že v dnešní situaci, v níž je naše republika rozdělená na tábory, bude nejlepší, aby obě strany zapomněly na své vůdce, kteří žádní vůdci ve skutečnosti nejsou. Nikoho totiž nikam nevedou. Stalo se akorát to, že lidem se hůř mluví v hospodách a zarovnat vyhloubené příkopy bude stát hodně sil. Což je velká škoda, protože tohle ani jedné straně nesvědčí. To svědčí pouze těm lidem nahoře, kteří se na nás, ať už stojíme kdekoli, ve výsledku vykašlou. Vždycky to tak bylo a vždycky to tak bude. Všichni jsme na tom stejně blbě oproti těm, kteří se nás snaží rozdělovat.