Proč se v dnešní době stále více lidí potýká s psychickými problémy?
Na jedné straně je pravdou, že se psychické problémy stávají čím dál častější překážkou spokojeného života. Na druhé straně nesmíme zapomínat i na fakt, že se jedná o okruh problémů, o kterém se začalo celkově více mluvit. Lidé začali depresi, úzkost nebo psychosomatiku vnímat podobně jako chřipku nebo rakovinu. Něco, co má svoje příčiny, průběh a možná řešení. A hlavně to může ve stejné míře připravit člověka o radost ze života, zdraví i schopnost se vyrovnávat s každodenním stresem.
A existují nějaké konkrétní důvody?
Jisté je, že se zvyšují nároky na to, co bychom měli zvládnout, kolik vydělat a kam to v životě dotáhnout. Tento faktor je rozhodně umocněný i vlivem sociálních sítí, kvůli kterým máme neustále přístup k životům druhých, a tudíž k nevyhnutelnému porovnávání se s nimi. Dalším vlivem je nepochybně to, že se rozšířilo pole možností, co můžeme se životem dělat. Nepřeberné množství možností nakonec vede k takzvané rozhodovací paralýze, neschopnosti se pohnout z místa a nakonec k apatii nebo strachu z jakékoli změny. Nesmíme přehlédnout ani to, že naše společnost už nepodpoří institut „moudrého staršího“. Nebydlíme se svými seniory, nemáme faráře, rodinné lékaře ani šamany. Nikoho, kdo by byl autoritou v tom, jak zacházet se svým tělem, vztahy i se světem. Všechny uvedené vlivy a mnoho dalších tak zakládají nutně podhoubí nejistoty a pocitu, že jsme na nároky života sami a existuje v něm něco jako selhání.
Kdy se jedná o běžný stres a kdy už jsou to známky úzkosti, deprese či jiné poruchy?
Mezi odborníky se obecně uvádí – „když člověk přestane zvládat nároky normality“. Ošklivě řečeno, ale v podstatě to znamená, že je to přesně ta chvíle, kdy nám problémy přerostou přes hlavu. V psychologii se se vzrůstem zájmu o tzv. pozitivní psychologii, věnující se životní pohodě a štěstí, objevil i výraz eustres. Jedná se o „hodný stres“. Takové vypětí, které vytváří přiměřenou výzvu pro naše schopnosti, zdravě nás motivuje a popohání k lepším výsledkům. Ve chvíli, kdy vnímáme, že už nezvládáme ani základní péči o své tělo, čas, jídlo, vztahy a odpočinek, je na čase zamyslet se nad vyhledáním pomoci.
Jak může v tomto případě pomoci psychoterapie?
Psychoterapie je léčbou vztahem a komunikací. Můžeme tedy čekat, že terapeut bude něco jako průvodce životem nebo aktuální náročnou životní situací. Je tady proto, aby z nezaujatého pohledu zhodnotil situaci a dovedl klienta k co možná nejzdravějšímu řešení, které povede k jeho větší životní spokojenosti a stabilitě.
A kdy by měla vést cesta spíše za psychiatrem než za psychologem?
Psychiatr je lékař s odborností na duševní poruchy a poruchy chování. Na rozdíl od psychologa jsou jeho odborností i léky. Existují takové duševní poruchy, které mají podklad přímo v neurofyziologii nebo biochemii mozku. Pro takové je nejvhodnější návštěva psychiatra. Jedná se například o těžkou depresivní fázi, schizofrenii nebo poruchy nálad. I v takových případech doporučuji kombinaci s psychoterapií. U psychiatra totiž není pravidlem, že absolvoval psychoterapeutický výcvik, a dokáže proto léčit i vztahovými a komunikačními prostředky. Zároveň je pravdou, že takových osvícených psychiatrů u nás velmi přibývá. Dobrý psycholog by měl umět doporučit návštěvu u psychiatra, pokud usoudí, že jeho znalosti a dovednosti by nevedly k efektivnímu zlepšení klientovy duševní situace. Stejně tak by měl psychiatr umět doporučit psychoterapii jako další linku péče o svého pacienta.