Dějiny se s hrozivou pravidelností opakují. Mění se kulisy a kostýmy, ale hanebnost vládců je stále stejná. Středověký pogrom je dnes mimořádně inspirativním modelem. Židé půjčovali křesťanům. Když už byli měšťané příliš zadlužení, byl pogrom nejjednodušším způsobem, jak se dluhů zbavit. Nebo jak se zbavit konkurence. Bylo ovšem třeba najít legitimní důvod. Fanatický kazatel ochotně začal rozhlašovat, že židé zabíjejí křesťanské panny a z jejich krve pečou macesy, nebo že tráví studně. Takovéhle řeči se těžko dokazují, jenže fanatismus důkazy nepotřebuje. Vzápětí začali spravedliví ve jménu křesťanství zabíjet židy, oddlužili se a zbavili se konkurence.
Spojené státy americké dnes trápí řada domácích problémů. Válka je pro určité kruhy jedním ze snadných způsobů, jak vydělat. Fanatická aktivistická organizace začne rozhlašovat, že nějaká země používá chemické zbraně. Tohle tvrzení by se dalo prověřit, jenže to by se muselo chtít.
Měšťané také nečekali, zda se najde maces, v němž by byla krev panny. Všichni přece dobře vědí, jak to bylo, tak proč hledat důkazy? Vzápětí začnou stoupenci jedné pravdy ve jménu své politické víry pogrom. Při něm se dá zbavit spousty raket, ty se musí zase vyrobit, spravedliví na pogromu vydělají.
Koho bude za čas zajímat, zda se nějaké chemické zbraně opravdu použily? Ale ať už byly chemické zbraně použity, nebo nebyly, a ať za tím stál kdokoli, pogrom se většinou nevede proti zločincům a vládcům, kteří jsou za hanebnosti odpovědní, ale proti obyčejným lidem. Jaký mělo smysl bombardování měst v Srbsku, Iráku, Libyi či Sýrii? Šlo o to ukázat, jak vznešená je idea křesťanství a demokracie?