K oslavám nového roku v Thajsku, kdy je toto datum pevně stanoveno, a dokonce pevně rozloženo na 13.–16. dubna, patří kromě uctívání posvátných zobrazení Buddhy a starších lidí především tvrdé a neúprosné třídenní kropení vodou kohokoliv, kdo se ocitne v dostřelu – v tomto případě v „dolivu“ vody.
Dostal jsem možnost navštívit Thajsko během týdenního poznávacího zájezdu, proto jsem si zabalil žabky, tílko, pár grundlí, mašlovačku, hever a hurá za zážitky.
Na začátek pobytu naše skupina čítající asi 120 lidí vytvořila tuk-tukový gang, kdy se tato vozítka valila Bangkokem a místní si jistě museli připadat jako nebozí vesničané ve filmu Sedm statečných. Po návštěvě trhu, kde bylo vše – od triček až po smažené kobylky – jsme si dali několik dvojitých slonů (značka místního piva), vrátili se na hotel a začali se těšit na další dobrodružství.
Hned ráno nás autobusy vyzvedly a jelo se. Pattaya je zajímavé turistické místo, můžete jezdit na různé výlety, na pláže, na slony, na tygry, na plovoucí trhy, na prohlídky chrámů... Já jsem zvolil výlet do zvláštního starobylého dřevěného chrámu, při jehož stavbě se nepoužil ani jeden hřebík. Tedy údajně. V těsném okolí stavby jsem jich našel dost. A když nám průvodce bezelstně oznámil, že chrám byl postaven v roce 1981, tak i „starobylost“ objektu dostala vážné trhliny.
Pokud jde o thajskou masáž, tak salonů tam mají opravdu dostatek. Denně jsem byl na nožičkové masáži, o které můj kamarád ortoped říká: „Zdravotně to k ničemu není, ale je to příjemné.“
Pravým vrcholem ovšem byl Songkran. Tak nelíčenou, až škodolibou radost jsem už dlouho neviděl. Všichni po všech lejou vodu, smějí se a jsou šťastní. Prvních několik hodin může být, ale večer a druhý den... a TŘETÍ DEN!!! Řeknu vám – zlatý rachejtle!