Studie Kalifornské univerzity v Irvine (UCI) poskytuje pro hledání hitového vzorečku nové poznatky. Úspěšné písně v žebříčcích se vyznačují jasností, veselostí a schopností zaujmout na party. To je ale v příkrém rozporu s obecným hudebním trendem, napsali vědci v odborném časopise Royal Society Open Science.
Tým expertů pod vedením matematičky Natalie Komarovové analyzoval více než 500 tisíc písní, které vyšly v Británii mezi lety 1985 a 2015. Zjistili přitom, že ve zmíněných 30 letech bylo vydáváno stále více smutných písní, zatímco veselé a radostné ztrácely na oblíbenosti. Podle ní v amerických hitparádách přibývá pomalých a tesklivých písní v mollových stupnicích.
„Štěstí ustupuje, jasnost ustupuje, naopak do popředí se dostává smutek, zároveň ale písně musí být víc taneční a vhodné na party,“ říká Komarovová. „Takže to podle našeho průzkumu vypadá, že přestože obecná nálada je spíš ne tolik veselá, lidé na to chtějí zapomenout a tančit,“ dodává Komarovová.
Aktuální studie dospěla ještě k jednomu výsledku: rozmach zažívají ženské hlasy – alespoň mimo rockový žánr. Platí to především pro nejúspěšnější hity, které však podle vědců vzdorují obecným hudebním trendům. Singly z hitparád byly veselejší, radostnější a tanečnější než v průměru všechny zkoumané tituly.
Že složit úspěšný hit je alchymie a nejde jednoznačně říct, co funguje, přiznává pro deník Metro i majitel nahrávací společnosti SinglTon Martin Červinka. „Na to žádná jednoduchá odpověď neexistuje. Určitě by měla obsahovat nějaký prvek originality a zaujmout,“ říká Červinka, který je i hledačem talentů, v minulosti objevil třeba kapelu Lunetic či Tomáše Kluse.
Zásady ale přece jenom existují. „Píseň by měla mít výborný text. Silný a zpěvný refrén. Ovšem to jsou jen základní předpoklady, které se historicky osvědčily. Zároveň může být všechno úplně jinak. Žádná fungující kuchařka neexistuje. Je to v zásadě stejné jako před pár lety. Hit většinou nevzniká plánovaně,“ dodává Červinka.
Nedávno o tomto tématu mluvil na Seznam Zprávy i Michal David. „Nikdy nevíte, co zabere. Třeba Dlouhá noc pro Helenu byla jen doplňkovou skladbou na albu, které promovali přes úplně jinou písničku. A sami DJ a rádia si ji vytáhli,“ vzpomínal David.
S úsměvem se dá říct, že základem je refrén, což občas připomenou i sami umělci. Slovenští Horkýže Slíže zpívají: Máme silný refrén jak hovado, hiphopoví Prago Union pak zase: Lalalalala vždycky sem chtěl mít takovejhle refrén, lalalalala tak teď ho teda mám, co, líbí?
„Jsou věci, které jsou jasné: musí mít melodii, která zůstane v hlavě (ideálně její refrén), a text, který posluchače nějakým způsobem osloví a baví, chtějí si ho zpívat,“ přibližuje frontman kapely Jelen Jindra Polák. Zároveň přiznává, že on kalkulovat neumí.
„Pro mě je skládání písně čistě osobní věc. Je to takový záhadný proces, kdy se člověku v hlavě zhmotní melodie a odněkud přiletí slova, která vyjadřují třeba i dávno zapomenuté zkušenosti a zážitky. Je to čistě podvědomá záležitost a neodvážil bych se do toho procesu nějak vědomě, násilně zasahovat, bál bych se, že to pokazím,“ dodává.