Pivo teče proudem. Bodejť ne! Nevím, v čem jiném zaujímáme globální prvenství, ale ve spotřebě piva na hlavu jsme již po mnoho let se svými 143 litry světoví olympionici. Nemáme konkurenci! Necháváme za sebou Německo, Belgii, Irsko, všechny. Máme jednu z nejhustších sítí pivovarů. Kromě těch velkých značek máme i velmi kvalitní pivovary střední a pak tu je neuvěřitelně rychle se rozrůstající počet mini- a mikropivovarů, které nabízejí obrovskou paletu domácích speciálů.
Mně pivo chutná a rád testuji úplně jakékoli druhy, ale co mne zlobí – to je teplota piva. Úplně největší katastrofa je, když mi nějaký potrhlý výčepák servíruje pivo ve sklenici ojíněné z mrazáku a z pípy mu teče mok v teplotě čtyři stupně Celsia. To je na prokurátora, protože usiluje jednak o můj žaludek, o moje nachlazení, a navíc mi v této teplotě může načepovat prakticky cokoli a moje chuťové pohárky nepoznají vůbec nic.
„Sedmý schod“, tak jak to říkal v legendární větě Marian Labuda ve Svěrákově a Menzelově filmu Vesničko má středisková, tak to je ta pravá teplota. Všichni sládkové v naší zemi vám potvrdí, že klasický český ležák, ale i ostatní „desítky“ mají nejlepší pitelnou teplotu mezi 6 a 7 stupni Celsia. Tam si milovník dobrého piva skutečně, bez příkras a špumprnáglů, pochutná, má autentické chuťové vjemy a nepodchlazuje si organismus.
Pokud vám nějaký „pivní skaut“ bude vrážet klíny do hlavy, že pivo má říz, jen když je přechlazené, nedbejte. Jsou to lidové povídačky. Naše klasické pivo je ze „sedmého schodu“ opravdu nejlepší!