Chytil jsem hemoroidy. Leč i ve městě samém najdete na řadě míst do asfaltu vymletá jezírka plná průzračně čisté vody. Minerální prameny? Nikoli, vysvětluje místní rezident, to teče z děr ve vodovodním potrubí, jež se nechce nikomu spravovat.
Aby bylo jasno: Italové nežijí prací a pojem noční klid do jejich slovníku nepatří. Jejich heslem je Dolce vita. Sladký život je skutečný životní styl. Na pozemku sousedícím s domem, kde jsem bydlel, se minulý pátek konala zahradní slavnost. V sobotu měl zas narozeninovou párty soused z druhé strany. Nepředstavujte si ji po česku; součástí té italské je zpěvák, hráč na elektrické varhany a zvuková aparatura vyšroubovaná na maximum.
Sousedův koncert vrcholil kolem jedné hodiny ranní ohňostrojem a pokračoval až do kuropění. Zpěvák, jehož jsem poslouchal místo spánku (nezachránilo mě před ním ani zavřené okno), zněl jako Drupi po patnácti pivech.
Pravda, když o víkendech slyšíte v každé ulici až dva zpěváky, musí být ti, co opravdu umějí zpívat, rychle rozebraní. K sehnání budou nejspíš v Římě; v Civitavecchii jim nezbývá než paběrkovat.