Ono mít děti také není pro lidi, co chtějí mít doma pořádek. Není to pro lidi, co se chtějí v klidu najíst. Ani pro lidi, co si chtějí souvisle povídat s jinou dospělou osobou. Mít děti není pro lidi, kteří nechtějí mít poblitá záda, drobky v autě a pošlapané boty. Nevím, pro koho teda to rodičovství vlastně JE.
Protože kdyby bezdětní věděli, co je SKUTEČNĚ čeká, nejspíš by dramaticky klesala porodnost. Nikdo přece nechce mít všechno zapatlané, věčně se přizpůsobovat, budit se v noci každé dvě hodiny a nemít čas na práci, na partnera ani na sebe.
Nikdo normální se nechce místo na film dívat na Tlapkovou patrolu. A přesto to „dobrovolně“ podstupujeme. Někteří i opakovaně. Protože ono je to vlastně jako s tou statečností. Statečný není ten, kdo se vůbec nebojí, ale ten, kdo svůj strach překoná a jde do toho, i když se bojí.
Takže mít děti je pro lidi, co se chtějí vyspat, ale dokážou překonat únavu. Je to pro lidi, co se chtějí v klidu najíst, ale zvládnou se navečeřet i s dítětem na klíně. Je to pro lidi, co mají rádi pořádek, ale dočasně prostě přežijí, že musí kličkovat mezi hračkami a občas se lepí na podlahu. Mít děti je pro lidi, kteří mají rádi čisté oblečení, ale když miminko pláče, tak ho chovají bez ohledu na to, že jim poblinká svetr. Mít děti totiž stojí za to všechno.