Je po všech peripetiích vaše nynější pozice zadostiučiněním?Zadostiučinění jsem si prožila, když jsem se stala ministryní pro místní rozvoj a vrátila se tam, kde jsem byla náměstkyní právě pro evropské dotace a odkud jsem šla do vazby. Když jsem na ministerstvo vrátila, nebylo to pro některé lidi příjemné. Trochu jsem tam zamíchala kartami. Takže tehdy se uspokojení dostavilo. Funkce eurokomisařky je už jen takovou třešničkou na dortu.
Příští rok končí váš pětiletý mandát. Chtěla byste ho prodloužit o další období?
Záleží na tom, jestli mě vláda znovu nominuje. Výhodou by bylo, že po pěti letech má už člověk kontakty, vyzná se v mechanismu instituce, má silnější pozici. Asi bych usilovala o jiné portfolio, než mám dosud, to znamená justici, i když nezastírám, že jsem si v něm našla svá témata. Například presumpci neviny, stejnou kvalitu potravin, rovné příležitosti.
Jak byly začátky v tak vysoké funkci složité?
Už jen to, jak jsem se k funkci dostala. Byla jsem v Evropském parlamentu na jednání frakce Alde místo pana Babiše a tam mi řekli, že když Česko nominuje do funkce ženu, že to podpoří. Poslala jsem panu Babišovi SMS o čem se jednalo a jen na okraj jsem zmínila to o nominaci ženy na komisařku. On jinak než SMS nekomunikuje, navíc odpovídá do několika vteřin. Během pár okamžiků přišla odpověď „Chcete to?“ Odepsala jsem, že jen v případě, že se nenajde nikdo jiný. Potom jsem opravdu poctivě hledala nejdřív ženu, pak i muže a nakonec jsem na nabídku kývla. Záležitosti evropského práva pro mě byly na začátku komplikované, i když jsem právnička. Už jen naučit se terminologii v jiném jazyce není lehké.
Před patnácti lety se konalo referendum o vstupu do EU. Vybavíte si své tehdejší názory?
Věděla jsem, že Evropská unie není charita a bohatý prostřený stůl, ke kterému se jdeme jen najíst. Věděla jsem, že jdeme do bohaté společnosti. Vždy jsem reagovala negativně na názory, že jsme si přišli do EU jen pro peníze. Unie nám nedávala prostředky jako charitu. Šlo o to, abychom vybudovali odpovídající infrastrukturu, abychom u nás vytvořili podmínky, aby lidé nešli za prací a sociálními výhodami na západ a tam způsobili nějaké sociální problémy. Česku to nesmírně pomohlo. Teď si ale musíme uvědomit, že se nám daří, že se máme nejlíp, jak jsme se kdy měli a že nebudeme věčně mezi těmi, kteří budou jen dostávat a že se možná zanedlouho staneme čistými plátci. Může to být už za pár let, jedná se o přičlenění zemí západního Balkánu. K tomu může dojít po roce 2025.
Jsou pro Evropskou unii tyto státy důležité?
Ve světle varovných signálů o postojích Ruska, ve světle geopolitické situace je to pro Evropu zásadní rozhodnutí. Jestli budeme mít státy západního Balkánu my, i se všemi riziky a finančními náklady, nebo je necháme jiné straně. Tohle strategické rozhodnutí bude muset být přijato brzo, už v příštím roce.
Je něco, co se vám na Unii nelíbí?
Evropa nemá poroučet větru a dešti, EU určitě neví některé věci líp, než samotné státy. Jsou věci, na které EU neměla sahat a jsou věci, které by měla zrevidovat, včetně legislativy, která strká lidem nosy do domácností. Převažují ale pozitivní výsledky.
Pokud máte volno, jak ho prožíváte?
S dětmi, také mám už vnuka. Snažím se číst, ale většinou to skončí u odborné literatury. Snažím se sportovat, běhám. Říkám tomu ovšem vítězství ducha nad hmotou. V Praze si musím při běhání občas vyslechnout poznámky kibiců.
Běhá s vámi ochranka?
Nemám ochranku. Ani v Bruselu, ani v Česku. Jen při některých cestách do zahraničí, například jsem ji měla v Izraeli. V Praze běžně jezdím MHD, občas se se mnou v tramvaj dávají lidé do řeči. Leccos se při tom dozvím.