V čem tkví princip únikových her a odkud se vzaly?
Únikové hry vycházejí z logických počítačových her, jen je rozdíl v tom, že jsou převedené do reálného prostředí. Přijdete třeba s partou kamarádů na pobočku, kde budete zavřeni a zamknuti do únikové místnosti. Úkolem je dostat se z ní ven. Ve hře můžete využívat různé předměty, získávat informace, můžete šifrovat či hledat. První hra je údajně z Japonska a vznikla zhruba před deseti lety.
Kvůli čemu je tento typ zážitku tak oblíbený?
Je to zábava! Každá úniková místnost má svůj příběh, scénář a podobu. Přitom musíte dohromady rozluštit kdejaké šifry, splnit úkoly a využít prostředí místnosti, odkud prcháte. Na záda vám dýchá časový limit. U nás ještě navíc i Hannibal Lecter! Únikovky jsou většinou pro dva až pět hráčů a na útěk máte ve většině případů šedesát minut.
Proč jste se začal únikovým hrám profesionálně věnovat?
Nechci být člověkem, který se narodí, studuje, pak je zaměstnaný čtyřicet let a na konci umře. Chci od života něco víc, něco svého! Jak jsem jednou četl: „Pokud nebudete pracovat na svém snu, zaměstná vás někdo jiný, abyste pracovali na tom jeho.“ Tak jsem po osmi letech odešel ze zaměstnání a buduji svoji značku, vytvářím hodnotu a jsem pánem svého času. To je ten hlavní důvod. Tím druhým je, že mě tato práce i prostředí velice baví. Je skvělé rozdávat lidem radost a ještě se tím živit. Většina zákazníků se k nám vrací a to je to, co mi dělá radost. Pak víte, že to, co jste vytvořili, má smysl a je o to zájem.
Může se takové zábavy zúčastnit kdokoli, nebo je třeba, aby měli hráči nějaké schopnosti?
Únikové hry nejsou o vzdělání, vědomostech ani o žádných jiných zvláštních schopnostech. Pouze o logickém přemýšlení. Lidé chodí na únikové hry hlavně kvůli zábavě. Na chvíli zapomenou na veškeré komplikace běžného života, protože jsou myšlenkami pouze v únikovce a nikde jinde.
Nabízíte hry s různými tématy, o čem je například Hannibalova mučírna?
Ocitnete se v zajetí Hannibala Lectera v jeho mučírně. Cítíte, jako by vás něco táhlo za ruce dolů, a zjišťujete, že to jsou okovy. Jakmile sundáte pytel z hlavy, budete si ho chtít zase nasadit, protože tohle rozhodně není žádný wellness. Vaše momentální místo pobytu si spojíte s informací, že se do města vrátil Hannibal a začal vykonávat svou oblíbenou činnost. Napětí stoupá! Cvakne zámek a vchází osoba s maskou na obličeji. Hannibal Lecter osobně. Vaším úkolem je tedy dostat se z tohoto místa dříve, než dostane chuť na tatarák.
Jak dlouho trvá výroba jedné únikové hry?
To je individuální. Hru je možné vytvářet dva měsíce, ale klidně i rok. Třeba již zmíněná Hannibalova mučírna mi trvala asi čtyři měsíce. V létě plánuji otevřít novou únikovku Kriminál, kterou jsem vytvářel tři čtvrtě roku. Vyrobit musíte celé prostředí hry, pokud mají lidé utíkat z věznice, musíte zkrátka vytvořit vězení. V Kriminálu budou hráči rozděleni do jednotlivých cel, musí se navzájem vysvobodit a některé překážky budou překonávat i fyzicky. Po zprovoznění se začne ihned stavět další úniková místnost. Her mám vymyšlených do budoucna deset, z toho jednu pro páry a jednu pro děti.
Mezi jejími provozovateli je nyní už značná konkurence, čím se snažíte odlišit?
Nápadem i provedením. Zhruba sedmdesát procent únikových her je na bázi visacích zámků. Jsou tedy tvořené tak, že se pomocí různých indicií, šifer, hádanek a hlavolamů musí přijít na kód visacího zámku, pod nímž se skrývá další indicie. Tomu se snažím vyhnout. Zaměřuji se spíše na mechanické, elektronické či vizuální indicie. Kromě toho se do hry snažím přidat něco navíc, jako třeba lidský faktor, v Hannibalově mučírně se tým střetne s reálným Hannibalem Lecterem.
Je vhodné, aby se jí účastnili lidé, kteří trpí nějakou fobií?
Jak jsem řekl, jste zamčeni v místnosti, tudíž se hra nedoporučuje lidem se silnou klaustrofobií. Pokud chce člověk svůj strach překonat a poprat se s tím, určitě mu v tom nebráním. Kdyby to ale kvůli klaustrofobii nezvládal, tak ho samozřejmě nevězním a snažím se vždy vymyslet nějaké náhradní řešení, aby si hru užil. Nestává se ale, že by někdo ukončoval hru dříve.