Co obnášela příprava na cestu?
Hodně mi pomohla univerzita. Jak finančně, tak organizačně. Poradili mi i s vízem, očkováním a podobně. Škola podporuje studenty, ať jezdí do zahraničí. S ugandskou organizací Whisper jsem si vyměnila tři maily a jela jsem.
Proti čemu je potřeba se očkovat?
Očkování mi zabralo skoro půl roku, museli mě naočkovat asi proti deseti nemocem jenom proto, abych dostala vízum a mohla pracovat v nemocnici.
Jak probíhal váš první den?
Hned jsme jeli do několika vesnic, kde jsme léčili děti s různými parazity. Takže jsem hned první den viděla to nejhorší, co jsem tam zažila.
Co studentka třetího ročníku může léčit?
Na medicíně jsme měli po druháku sesterskou praxi, takže umím odebírat krev, píchat kanyly, podávat léky. Hodně často jsem tam také někoho resuscitovala.
Jak vypadal váš běžný den?
Vstávala jsem docela brzo, nemocnici jsem měla kus od místa, kde jsem bydlela. Do práce jsem jezdila stopem. To je takový běžný způsob dopravy v Ugandě. Jezdila jsem tedy s cizími lidmi na motorce. Ráno byl vždy takový mítink, kde doktoři prezentovali své pacienty, diskutovalo se o diagnózách, pak se šlo na oddělení.
Byla jste tam jediná dobrovolnice?
Zhruba v polovině mého pobytu přijela slečna ze Slovenska. Vydržela ale jen den. Prostě se jí tam nelíbilo. Ono když ti za den pod rukama umřou dvě děti, není to nic příjemného. Pak přijela dobrovolnice z Ameriky, která tam byla už poněkolikáté. S tou jsme se tam ale spíš jen vystřídaly.
Česká stopa v Ugandě
|
Jaký byl vás nejsilnější zážitek?
Když jsme úplně poprvé resuscitovali dítě. Přinesli nám polomrtvého chlapečka, který už skoro nedýchal. Já byla ta, která ho masírovala. Naštěstí se to povedlo. V tu chvíli, kdy jsme bojovali o jeho život, mi to nepřišlo jako nějaký silný zážitek, ale když jsem pak odešla z místnosti, tak to ze mě spadlo a já zalezla do takové koupelny a rozplakala se. Uvědomila jsem si, že kdyby třeba žil v Evropě, netrpěl by hladem nebo malárií a vůbec by nemusel v takhle nízkém věku bojovat o život. Sice bylo smutné, že skoro každý den někdo v nemocnici umřel, na druhou stranu mě hřál pocit, že se nám podařilo dalších dvacet dětí zachránit.
Na fotkách na Facebooku máte na tvářích hvězdičky...
To je specialita této nemocnice – protože se stará o děti, chce prostředí udělat co nejpříjemnější. Celá nemocnice je růžová, na stěnách jsou princezny, motýli a podobně. Všichni zaměstnanci nosí srandovní uši, mašle a samolepky na obličeji.
Na Facebooku jsem si všiml, že se několika lidem nelíbilo, že jste odjela léčit děti do Afriky. Proč?
Hodně lidí mě podpořilo, a dokonce nemocnici poslali peníze. Pár lidí k mé cestě ale mělo negativní postoj. Někteří si mě dokonce odebrali ze sociálních sítí. Dostala jsem pár nepěkných zpráv. Bylo mi řečeno, že zachraňuji uprchlíky a že vysávám v Česku systém.
Jací jsou v Ugandě lidé?
Hrozně milí! Pořád mě zvali na oběd k sobě domů, hrozně moc za všechno děkovali. Každý mi říkal, že si hrozně váží, že jsem tam přijela. Navíc všichni doktorům bezmezně věří. Nikdo jejich práci nezpochybňuje. Nebo další příklad: lidé z vesnice, kteří nic nemají. My jim dali mastičku pro jejich dítě a oni nám na oplátku přinesli padesát avokád.
Jací byli ostatní doktoři, které jste potkala?
Mají vystudovanou medicínu v Ugandě nebo v Keni. Překvapilo mě, na jaké úrovni jsou jejich znalosti, jsou to doktoři srovnatelní s našimi. V některých případech je i zkušenostmi převyšují. Dám příklad: setkala jsem se s pětatřicetiletým doktorem, který už udělal dvě stě císařských řezů. To u nás udělá doktor za celou svoji kariéru.
Jsou v Africe ještě šamani?
Řada starších lidí v ně má velkou důvěru. Berou k nim nemocná svá vnoučata. Šamanské praktiky jsou ale šílené. Léčí například tím, že polévají nemocné horkou vedou, mažou je beraní krví nebo jim prostě jen nasadí náramek proti démonům. Takové praktiky komplikují práci lékařům. Kdyby rodiče přivezli s ránou dítě hned do běžné nemocnice, léčba by byla úspěšnější.
Kterou nemoc jste nejčastěji musela řešit?
Malárii. Má ji tam každé druhé dítě. Proti malárii se nevytvoří žádné protilátky, takže ji dítě chytá pořád dokola. Je to nemoc přenášená komáry, po štípnutí dostaneš parazita, který způsobí infekci, a začnou se ti rozpadat červené krvinky. Spousta dětí na to zemře.
Snaží se Whisper nemocím předcházet?
Jasně. Řeší se také sociální situace pacientů. Když propustí pacienta, dál ho sledují. Zjišťují, v jakých žije podmínkách, a snaží se ho podporovat. Investují i do prevence onemocnění. Rozdávají sítě proti komárům a podobně.
Překvapila vás Uganda?
Nemyslela jsem si, že je ve městech voda, elektrika a že lidé mají smartphony. Dokonce i v té nejhlubší džungli je 4G internet.