Tramping i nohejbal považujete za československý vynález. Máte zmapováno, jak nohejbal vznikl?
Nohejbal je opravdu český, respektive československý vynález. Představuje tak nehmotné národní dědictví. Na rozdíl od do naší republiky importovaných sportů je těžké určit přesné datum vzniku. Dostupné prameny hovoří o roce 1922, kdy nohejbal solitérně vznikal v Praze a v Českých Budějovicích, živelně se začal hrát i v trampských osadách. Každá lokalita měla svá odlišná pravidla, která se začala sjednocovat až v letech 1940–1944, na jihu Čech až na konci 60. let. U zrodu stáli fotbalisté, volejbalisté i další sportovci, kteří pro svou zábavu zkombinovali prvky z fotbalu, volejbalu a tenisu. Ale už třeba v roce 1941 zařadily přední pražské fotbalové kluby nohejbal do své přípravy.
Tři vaše knihy mapují osady, které jsou s nohejbalem úzce spjaty. Jak je možné, že jich je tolik? Co na nohejbalu chatařům, potažmo trampům tolik učarovalo?
Tramping se stal v prvorepublikové éře fenoménem, lákal především mladé a ekonomicky slabší městské vrstvy. Ale své příznivce našel i na opačném pólu, typickým příkladem je slavnými jmény proslulá osada Ztracená naděje. Trampům učarovala tehdy ještě dost divoká příroda v okolí větších měst. Podmínkou vzniku osady byla dostupnost vlakem nebo pěšky, přitom ale odlehlost od civilizace, existence vodního toku a studánky. Právě únik do přírody, pobyt ve společenství stejně smýšlejících lidí a tehdejší vliv dobrodružné literatury a filmu, to byly zásadní faktory podhoubí trampských osad, z nichž řada se později přeměnila v ryze „mastňácké“ chatové osady.
Jak dlouho jste na knihách dělal a navštívil jste osobně všechny osady?
Na knižní řadě Osadní toulky pracuji od roku 2011 a všechny osady, kterých bylo zatím asi tři sta, jsem opakovaně navštívil. Některé dvakrát, některé třeba pětkrát. K tomu je třeba přičíst návštěvy různých archivů, knihoven a pamětníků. Trampové sami o sobě nebyli zase tolik publikačně činní a snažili se vyhýbat oficiálnímu styku. Ale musím říci, že v drtivé většině mi současní osadníci vycházeli vstříc a možná i byli rádi, že se o osady ještě dnes někdo zajímá. Na opačné straně stojí dnešní legislativa, která různými zákony o ochraně osobních údajů a GDPR výrazně ztížila všem badatelům práci.
Jak si osady stojí dnes, jsou zde rozvinuté osobní vazby lidí jako dříve? Žije stále osadní sport?
Jak kde. Ale většinově osadní život bohužel upadá. Nepřeje mu doba. Zavádění elektřiny na osady, restituce, sociální kategorizace, nověji i právní spory, to vše negativně ovlivnilo dění na osadách. Mladou generaci skloněných hlav už osadní život až na výjimky netáhne a tahouni stárnou. Osadní šerif je tvor na vyhynutí a věkový průměr na brigádě přesahuje hranici důchodového věku. V tomto ohledu si lépe vede divoký tramping, který není pevně vázán na chatová sídla, a tak může zachovávat podstatu trampingu, o jejíž přesnou definici vedli spory už první trampští publicisté. Mnoho osad už ani nemá hřiště, centrum osadního dění. Sport na některých osadách ještě existuje, ale tak ve čtvrtinovém množství toho dřívějšího. Zatímco ještě před třiceti lety se mladý osadník na hřiště dostal jen brzy ráno a pozdě večer, dnes nemá, s kým by si zahrál.
Narazil jste během pátrání na nějaké skutečnosti, které vás opravdu zaujaly a byly pro vás novinkou?
Sám pocházím z původně trampské osady v Posázaví, takže osadní život je mi blízký. Určitě pro mě bylo příjemné hovořit třeba s dvojicí stoletých pamětníků, ale i dalšími, tomuto věku blízkými, kteří pamatovali první éru trampingu nebo nohejbalu. Poslouchat třeba živé vzpomínání, jak kdysi vypadaly Svatojánské proudy, to byl zážitek. Každá osada má své kouzlo místa a svou bohatou historii. Těch zajímavostí by byla celá řada. Podařilo se mi rozkrýt i některá bílá místa, ale některá přes všechno úsilí zůstala zahalena tajemstvím. Není ale všem dnům konec.
Osobní otázka, bydlím na Kárově, nedaleko osady Gigant. Proč se zdejším osadám říkalo U typografů nebo U komunistů? Nenarazil jste na nějaké vysvětlení?
Tyto dvě osady skutečně své názvy získaly podle povolání nebo politického smýšlení tehdejších zakladatelů. Znám několik osad, které zakládali právě typografové. A mnohem více osad zakládaných mladými komunisty. Třeba v jižních Čechách to byla každá třetí osada. Levicové smyšlení bylo ekonomicky slabším vrstvám blízké, právě i názvy osad jako Red Star, Rudá tajga či Rudý plamen to dokládají. Mimochodem, u zrodu osady Gigant na Kárově stáli sportovci – trampové z dělnických tělovýchovných jednot a osady Red Boys.