metro.cz

RECENZE: Cenu za štěstí zaplatí divák odchodem z kina

  9:52
Film od tvůrců Samotářů si premiéru odbude zítra. Na kultovního předchůdce však nemá.
Jaroslav Plesl se ve filmu několikrát popere. | foto: Bontonfilm

Lidské štěstí může mít mnoho nečekaných podob. S tímhle motem startuje již zítra v kinech unavený český film Cena za štěstí. Řeší se v něm vztahové propletence, láska, psychický teror i útěk vlastních dětí. Pokud vás nenadchnou výkony herců s lehce zrezivělými ostruhami, budete chtít utíkat také. Pryč z kinosálu.

Snímek se od začátku pouští do proplétání osudů hned několika hlavních hrdinů. Lesbický pár (Vanda Hybnerová a Ivana Chýlková) vychovává dvě děti, když do jejich harmonického soužití vstoupí charismatický a již notně prošedivělý kamarád z minulosti (Tomáš Hanák).

Pak tu máme násilnického magora v podání herce Jaroslava Plesla. Ten se domáhá dcery z rozvedeného manželství, zatímco jeho bývalá (Klára Pollertová-Trojanová) s dětmi musí spolu se sousedy denně snášet jeho opilecké kopání do dveří bytu. Když pak chce za trable s bývalým udělat tlustou čáru současný partner hrdinky (Pavel Řezníček) a ujede s rodinou před problémy na venkov, stačí to k tomu, aby zavdal záminku k útěku dvěma teenagerům. Ty ztvárnili osmnáctiletý Josef Trojan a dcera režisérky snímku – mladá Olga Wdowiaková.

Když se mě kolegové po návratu z kina ptali, jaký že snímek vlastně je, musel jsem popravdě odpovědět: Jde o současný český průměr. Právě to mě však na snímku, jehož původní festivalový název zněl Děti samotářů, štve asi nejvíc. Cenu za štěstí totiž napsala a natočila Olga Dabrowská, která se podílela na scénáři právě legendárního filmu Samotáři. Ceně za štěstí se však na dědictví, na něž měl snímek patrně původně v plánu odkazovat, navázat nedaří.

Z počinu Dabrowské jsem měl špatný pocit již při zhlédnutí upoutávky vypuštěné krátce před Vánocemi. Už tehdy jsem se pozastavoval nad tím, jak je možné, že se o filmu většina diváků dozvídá na poslední chvíli. Mé zlé tušení plynoucí z nemastné a neslané ukázky pak bohužel potvrdil i samotný snímek.

Cena za štěstí sice nenudí, zároveň ale nepřináší nic nového, překvapivého či zajímavého. Jsou tu sympatické postavy, to ano. Vinou scénáře se ale chovají tak předvídatelně a pitomě, že jsem některé znuděné výkony div neoplakal. To vše dokresluje další nevěrohodně působící lesbický pár, který se v českém filmu objevil. Ještě že tu je aspoň Pleslův magor. Že budu tohoto herce chválit tak krátce po jeho otřesném výkonu ve filmu Dvě nevěsty a jedna svatba, bych vážně neočekával.

Autor: Filip Jaroševský Metro.cz
zpět na článek