Drazí čtenáři, rok 2019 už je v běhu a toto je můj první sloupek v něm. Vítejte! Se začátkem každého roku je spojena spousta předsevzetí. Skoro každý si dává závazky – „zhubnu!“ nebo „nebudu jíst maso“, případně „budu jíst víc masa“ či „budu chodit každou lichou středu pozorovat ptáčky do parku“ a tak dále. Samozřejmě nejvíce lidí chce upravit svoji životosprávu, chodit více cvičit, běhat, skákat, hrát tenis, hýbat se.
Sportoviště bývají v lednu přeplněná, ale postupně to slábne a slábne a časem vydrží skutečně jen ti nejstatečnější a nejzaťatější. Já si každoročně dávám „ramadán“, což znamená, že nebudu pít absolutně žádný alkohol – ani v dortech, ani v bonbonech. Dále budu číst knihy, chodit brzy spát a nechodit po venku bez čepice. Dával jsem si ho vždy na leden, s dodatkem že když zklamu, zaramadánuju si v únoru.
Ještě nikdy jsem to nesplnil, protože se pokaždé našel nějaký dobrák, který mi vysvětlil, že „pro jednou“ se nic nestane, svět se nezboří a že neťuknout si s ním na jeho narozeniny by byla škoda. Což by byla. Ale letos je to jiné! Letos nezklamu.
Vsadil jsem se totiž s kamarádem Martinem Feninem – a rovnou o dvacet tisíc! Ani kapku! Připadáme si jako Menšík s Brodským ve filmu Tažní ptáci, třebaže nejsme notoričtí alkoholici. Děláme si ze sebe legraci, posíláme za sebou tajné agenty, kteří přesvědčují k napití se, vyzýváme spoluobčany, aby případné parťákovo selhání vyfotili, vypisujeme odměny.
Je zábavné sledovat okolí, které nám nevěří a hecuje nás. My jsme ale pevní. Teď už je to otázka cti. A respektu. A je to osvěžující. Jen jsem zvědav, co mi kolega řekne na to, že sázku zdvojnásobujeme a protahujeme do března!