Může za seniory chodit každý člověk?
Pokud je mu více než 15 let a má čistý trestní rejstřík, tak ano. Jinak k tomu žádné znalosti potřeba nejsou. Samozřejmě je ideální, když je člověk empatický a otevřený k naslouchání. Zájemci procházejí zaškolením při přijetí, na kterém je seznamuji se specifikací cílové skupiny. Vždy je to individuální vzhledem k výběru seniora. Většinou se jedná o komunikaci či o pravidla doprovodu klienta na invalidním vozíku.
Z jakého důvodu se člověk rozhodne pomáhat?
Většinou jsou to lidé, kteří pracují v kancelářích nebo nějaké velké firmě. Chybí jim pocit užitečnosti a chtějí někomu pomoci a zlepšit mu den. Dále to jsou studenti, kteří mají volný čas a chtějí ho smysluplně využít.
Ocení každý klient návštěvu od dobrovolníka?
Některým seniorům vyhovuje, že jsou sami, v klidu, a návštěvy odmítají. Také třeba nechtějí trávit čas s cizím člověkem. Většina klientů ale oceňuje to, že za nimi někdo pravidelně jednou za týden dochází a hodinu nebo dvě se jim plně věnuje.
Stačí kontakt seniora s návštěvníkem jednou týdně?
Myslím, že je to ideální frekvence, protože klienti jsou v domově v kontaktu s ostatními obyvateli, pracovníky nebo chodí na skupinové aktivity. Potřeba návštěvy víckrát za týden je výjimečná. Hlavně ze strany dobrovolníků není většinou možná, protože pracují nebo studují. Také je to z důvodu ochrany obou stran, aby nevznikla případná citová závislost. I tak lidé často špatně nesou zhoršený fyzický stav klienta či jeho úmrtí. V těchto případech jim poskytujeme psychickou podporu.
Stává se, že klient přestane mít zájem o kontakt s dobrovolníkem nebo naopak?
Nejedná se úplně o to, že by lidé přestali mít zájem. Spíše se velmi často stává, že studenti dokončí školu a odstěhují se nebo začnou pracovat a poté s dobrovolnickou činností přestávají.
Jak se senioři vyrovnávají s tím, že za nimi přestane dobrovolník docházet?
Myslela jsem si, že to klienty bude trápit více. Nejdůležitější je, aby jim odchod dobrovolník oznámil sám, probrali ho spolu a senior měl možnost se rozloučit. Je to mnohem přijatelnější, než když lidem přijdu oznámit, že dobrovolník z nějakého důvodu už nepřijde. Klientům potom kolují v hlavách myšlenky, jestli ho sami neodradili. V případě, že ale lidé skončí s návštěvami a klienti chtějí pokračovat v setkávání, hledám hned náhradu. Většinou propojuji lidi s podobnými zájmy.
Přibývá dobrovolníků?
Ano. Já to přisuzuji tomu, že se například téma osamělosti seniorů dostává konečně do společnosti a lidé si uvědomují, že svůj čas mohou věnovat i jim.
Mohou za to i projekty na pomoc seniorům?
Určitě. Třeba skrze Ježíškova vnoučata. Častokrát, když návštěvníci například v rámci projektů přijdou, mají hodně otázek. Většinou na ně totiž nemají kde získat odpovědi a vytváří si proto často negativní domněnky o životě v domovech pro seniory. Nejvíc se mi na projektech a celkově dobrovolnictví proto líbí ta možnost ukázat veřejnosti, jak to v domovech vypadá a jak v nich senioři žijí.