„V Berlíně panovala obava, že polská armáda zareaguje rychleji, než prezident Emil Hácha podepíše s Adolfem Hitlerem memorandum,“ vysvětluje historik Jaroslav Šebek. Hácha signoval dokument, podle nějž vstup vojsk není agresí, ale výsledkem dohody, brzy ráno. „Ve 4.30 ráno již o všem informoval rozhlas,“ uvádí historik v rozhovoru pro deník Metro.
Co obsazení republiky bezprostředně přineslo?
Nacisté zavedli hned po obsazení přímou vojenskou správu. Poté na činnost českých orgánů dohlížely oberlandráty, což byly německé instituce, které byly našim úřadům nadřazeny a nekompromisně hájily zájmy třetí říše. Oberlandráty postupně likvidovaly okresní, městská a obecní zastupitelstva. Zdánlivou autonomii protektorátu vzniklého 16. března měla dokumentovat funkce státního prezidenta Emila Háchy a existence protektorátní vlády, kterou nejprve zastával krátce Rudolf Beran a od dubna 1939 generál Alois Eliáš. Všechny tyto instituce samozřejmě nemohly v žádném případě jednat nezávisle.
Jaké byly hospodářské důsledky obsazení?
Zřízení protektorátu přineslo obrovský propad životní úrovně nejširších vrstev obyvatelstva, i když se propaganda snažila prezentovat nacistickou politiku jako sociálně vstřícnou, která byla nakloněna pracujícím dělníkům. Prvním krokem podřízení českých zemí třetí říši byla úprava kurzu české koruny a marky v náš neprospěch – němečtí vojáci doslova vyjídali české obchody a restaurace.
Jaký spád nabrala germanizace? A jak se proměnilo úřední používání češtiny?
Nejprve chtěli okupanti vyvolat zdání, že nebrání kulturnímu rozvoji Čechů. V prvních měsících existence protektorátu se ještě vydávaly knihy českých autorů. Nacisté se tak chovali zpočátku poněkud jinak než třeba po vpádu do Polska 1. září 1939, kde byla kulturní elita cíleně fyzicky likvidována. Zároveň však mezi první nařízení patřilo upřednostnění němčiny před češtinou v úředním styku. Konečným cílem okupační správy byla naprostá germanizace tohoto území.
Lze zmínit nějaké anekdoty či anekdotické situace spojené s protektorátem?
O ironizaci tragického osudu se již 19. března pokusil během komentování německé vojenské přehlídky na Václavském náměstí legendární rozhlasový redaktor František Kocourek. Ten ve své reportáži, pro niž si ho vybrali sami Němci, přirovnal pochodující německou armádu k černé vráně, která krouží nad Prahou. Jeho ironie si dokonce povšiml i zahraniční tisk. Mezi lidmi se současně šířily vtipy, které reagovaly na aktuální stav, například na omezené pravomoci protektorátních úřadů: „Proč má Hácha na stole telefon? Aby taky mohl do něčeho mluvit.“
Jak se stupňoval protičeský teror během roku 1939?
K první vlně zatýkání došlo již po 15. březnu, k další pak v souvislosti se začátkem války útokem na Polsko, kdy se v nacistických věznicích a koncentračních táborech ocitli i zástupci intelektuálního a kulturního života – mezi zatčenými byl třeba malíř Josef Čapek nebo kněz Bohumil Stašek, který pronesl vlastenecké kázání na poutním místě na Svatém Vavřinečku u Domažlic. Vrcholem byly represe proti demonstracím 28. října a vůči vysokoškolským studentům po pohřbu Jana Opletala. Okupační režim utahoval šrouby stále účinněji.