Modrotisk, pro nějž jsou charakteristické bílé vzory na výrazně tmavém podkladu, se od dob našich babiček zásadně změnil – nebojí se ho současní designéři ani módní návrháři. Dostal se mimo jiné na dřevěné podložky pod notebooky, hračky nebo obuv.
Modrotisková kolekce Heritage
„Tento unikátní způsob zdobení textilií je přesně definován složitým výrobním postupem. Přírodní materiály jako bavlna, len nebo hedvábí se pomocí dřevěných forem ručně potiskují rezervujícími látkami, které zabrání proniknutí barvy do textilu, a následně barví v indigové lázni, což je velmi silné přírodní barvivo získané z listů indigovníku. Přesný postup je tajemstvím každé modrotiskařské rodiny a předává se z generace na generaci,“ vysvětluje návrhářka Alice Klouzková, autorka kolekce Heritage a putovní výstavy Modré inovace.
Ta se díky Českým centrům představila například v Tokiu. „Všude byl o modrotisk velký zájem, hlavně díky tomu, že jsem prezentovala současné pojetí této techniky a pro výstavu jsem vybrala díla mladých designérů, kteří s modrotiskem pracují nově a současně. Pokud bych měla nějakou výstavu vyzdvihnout, pak asi Vídeň a Tokio – v Rakousku i Japonsku tuto techniku dobře znají, je součástí jejich kultury a netradiční pojetí českých designérů pro ně bylo příjemným překvapením,“ míní.
Tip
|
Poslední dvě dílny
K modrotisku se Alice dostala poměrně nedávno, díky práci na interaktivní expozici pro muzeum textilního tisku v České Lípě. Na ní pracovaly s kolegyní a kamarádkou Janou Jetelovou v rámci společného studia Sistersconspiracy: „Poprvé jsem se díky tomu dostala do strážnické dílny a byla nadšená nejen ručně tištěnými modrotiskovými látkami, ale hlavně lidmi, rodinou, která už po generace modrotisk tvoří.“
Tradice barvení plátna a sukna v Evropě sahá hluboko do středověku, kdy se používaly nejrůznější byliny a přírodní přísady. Od 18. století se k barvení textilu využívalo zmíněné indigo, modrotisk začínal postupně pronikat do lidových krojů a jeho obliba během 19. století stoupala. Pro některé oblasti, jako Horácko nebo Valašsko, se stalo typickým krojovým materiálem. Modrotiskařské dílny pracovaly snad v každém městečku, obzvláště v oblastech, kde se vyráběly látky.
Toto unikátní řemeslo málem zničil bývalý režim, záchrana přišla díky Ústředí lidové umělecké výroby (ÚLUV), v němž od 50. let minulého století spolupracovali vynikající výtvarníci a skvělí řemeslníci. Kromě výše zmíněné dílny rodiny Jochových ve Strážnici, jejíž produkty se vyznačují výrazným regionálním rysem v podobě pásového uspořádání vzorů, zůstává aktivní dílna Jiřího Danzingera v Olešnici na Blanensku. Obě manufaktury vlastní desítky let staré dřevěné formy neboli matrice. Ty v současné době umějí vyrobit pouze dva poslední řemeslníci ve Dvoře Králové.
Olympijská móda
Modrotisk je v podstatě negativní tisk na textil, přičemž škála modré se pohybuje odpomněnkové po temně modrou. Tisk je velkou alchymií. Bavlněné plátno, které se dnes používá nejčastěji, se před tiskem musí vyprat, naškrobit kukuřičným nebo bramborovým škrobem, usušit a vymandlovat. Pomocí dřevěných forem se nejprve ručně natiskne „zázračná“ rezervážní hmota s libovolnými motivy, takzvaně ochranný vzor, přičemž rezerva – směs jílu a arabské gumy – se liší zbarvením. Přesné složení rezervy, díky níž se látka neobarví, představuje střežené výrobní tajemství. Formu je přitom nutno na látku přikládat velmi pečlivě, aby se dobře obtiskla a okraje motivů se nepřekrývaly ani netvořily mezery. Takto potištěný materiál se nechává zaschnout i několik dní, poté se barví v indigové lázni, jejíž základní složka dává modrotisku charakteristickou barvu. Zabarvená látka se nakonec pere ve slabém roztoku kyseliny sírové, čímž se odstraní rezervážní hmota a objeví se doposud skrytý světlý vzor.
Milan Bartoš vyrábí tradiční dřevěnou formu.
Kromě širokého použití od oděvů přes interiérové doplňky až po obrazy tento jedinečný styl ozvláštní českou nástupovou kolekci pro tokijskou olympiádu konající se v roce 2020. Připravuje ji ve spolupráci s firmou Alpine Pro módní návrhářka a ilustrátorka Zuzana Osako.
„Doufám, že modrotisk na našem území přežije. Mluví se o něm stále víc, což je skvělé. Zároveň se ale bojím, že se pojem modrotisk stane takovým trendy slovíčkem, které bude používáno i pro označení látek, jež nemají s technikou modrotisku nic společného. Například termín digitální modrotisk je úplný nesmysl a strojově tištěné modrobílé vzory na tradiční technice jen smutně parazitují. To, že má být modrotisk součástí kolekce našich olympioniků, je určitě dobrý nápad. Uvidíme, jak dopadne realizace,“ soudí návrhářka Alice Klouzková.