Občas píšu na Twitter o fotbale. Dost o něm totiž vím, protože jsem ho dvakrát viděl: jednou v televizi a jednou živě, když jsme hráli se sousední vsí. To je myslím dost na to, abych se nebál mít názor. Mít názor je dobrá věc a hodně se to teď chce.
Tuhle jsem tedy měl názor na slávistické fanoušky, co na severní tribuně zapálili pyrotechniku. Ostatečněn dvěma dvojkami sauvignonu jsem světu zemitým slovníkem sdělil své přesvědčení o inteligenci, morálce a hodnotové orientaci slávistů. Preventivně jsem pak znectil ještě sparťany, tentokrát ty na hřišti. Kvůli vyváženosti. Ona ta politická korektnost není žádná sranda, člověk se do něčeho namočí, ani neví jak.
Reakce na sebe nenechaly dlouho čekat. Většina vyzdvihovala mé tweety o ženách v MHD a meziválečné poezii, s naléhavým doporučením, abych se jich držel, nechci-li být za úplného pitomce. Druhou velkou skupinu pak tvořily nabídky plné lobotomie.
Nejzajímavěji ale zareagovalo vedení Slavie, které mi nabídlo dvě vstupenky na další zápas, abych se přesvědčil, jak to na stadionu skutečně vypadá. Zástupci Tribuny Sever mě pozvali na pivo a nespočet fanoušků ten nápad podporovalo. Minulou sobotu jsem tedy s Hankou, svou ženou, do Edenu fakt šel – a víte co? Bylo to úplně skvělé! Vrátil jsem se jako přesvědčený fanoušek Slavie. Takhle to dopadá, když se spory řeší smírem.
A ještě jsem chtěl říct, že biouzeniny se vůbec nedají jíst, francouzská vína jsou děsivé patoky a ve švédských autech by jezdil jen sebevrah. A zkuste mi to vyvrátit!