Hýbá s ním hudba, považuje se za šťastného člověka. Práci nikdy nehledal, vždy přišla za ním skrze přátele. První zkušenost ještě při studiu vysoké školy nazývá zrzavým pohovorem. „Já jsem zrzavý, proti mně seděl zrzavý šéf, padli jsme si do oka. Pak už jsem jen udělal testy a mohl dělat analýzy a statistiky,“ popisuje své začátky datového experta nápadně vytáhlý mladý muž. Časem se dostal do agentury Wunderman, která má celosvětově na starosti marketingové aktivity Microsoftu. Odtud byl po pár letech jen krůček k cestě do jedné z centrál v Seattlu.
Blázni míří na západ
„Ještě dneska si pamatuju, jak jsem stál v Praze na nádraží s pytlíkem rohlíků, když mi zazvonil hovor z Washingtonu,“ popisuje Radek osudný telefonát s jedním ze svých bývalých šéfů. „Nabídl mi vedení mezinárodního týmu pro Microsoft ze Seattlu. Mně bylo hned jasné, že jdu do toho, ani jsem se neptal na podmínky,“ usmívá se. Pak přišly i racionální pochyby a nervozita, ale jeho srdce mělo jasno. „Chtěl jsem na jiný kontinent, kde je jiná mentalita. Na západním pobřeží navíc vždy končili největší blázni, kteří měli kuráž. Kdo jiný by se tahal z východu přes zasněžené hory,“ vypráví.
Radek Polomík
Po prvním dni v práci se cítil vyčerpaný. Obával se, kdy asi společnost přijde na to, že jeho výběrem udělala chybu. Svému řediteli jsem rozuměl asi jen polovinu věcí. V Microsoftu jede úplně jiný jazyk plný zkratek,“ krčí rameny. První měsíc pendloval mezi hotelem a kanceláří, podporoval se mlsáním čokolády. Po večerech vedl hovory s Indií, Manilou a Káhirou, rána zase patřila Evropě. Pomáhal nastavit marketingové procesy a infrastrukturu specifickou pro dané regiony. V začátcích se těšil na supermoderní vybavení budoucnosti, ale v tomto směru byl překvapený. „Místnosti jsou sice vybaveny ufokamerami, které snímají ze středu celý prostor a vždy zabírají potřebné detaily, ale nejčastější byl hlas bez obrazu. Asi proto, že když jsou propojení lidé různě po světě, jeden u toho snídá, další je v županu. Prostě bez kamer,“ popisuje svůj střet představ a reality.
Přiběhnou i dinosauři
„Až bude technologie vychytanější, nasadíme si helmy a uvidíme se všichni kolem pracovního stolu virtuálně. Namapuje to naše obličeje, pocitově nás to dá víc dohromady,“ věří. Bude to začátek klamání fyzických smyslů, časem podle něj bude mozek ovlivňován přímo signály do mozku, a nejen oči i uši budou jaksi k nepotřebě. Nové metody mohou globálně a rychle propojovat nápady z různých kultur. „Ve svém domácím prostoru mají lidé jiný druh vlastní energie, než když se potkají naživo ve sterilním prostředí Seattlu. Podle mě je pro vznik nápadů podstatné, kde se zrovna člověk nachází,“ dodává.
Nové technologie se rychle budou dostávat i do každodenního života, a z toho má obavy. „Pro naše potomky už bude zastaralý koncept jít si sáhnout na strom nebo si zaplavat v moři. Přes konzole si děti vytvoří vlastní fantazijní světy. Budou vznikat věci, které neexistují. Setkají se na virtuální Havaji, kde vyrostou obří stromy, dinosauři a fyzikálně nemožné budovy. Tento svět se stane normou a děti ho budou chtít zažívat,“ odhaduje a předpokládá, že vedle sebe budou časem existovat dva paralelní světy – reality a virtuality.
Řidiči budou mít zákaz
Neustrnout a propojovat staré s novým. Radek Polomík zmiňuje manažery ze Seattlu a San Franciska, kteří létají za jihoamerickými šamany pro ayahuasku, aby pod vlivem psychotropních látek a starých technik ještě lépe rozvíjeli byznys budoucnosti. Už v uplynulých měsících prý začal soumrak e-mailové komunikace. „Microsoft představil nový produkt, který vše potřebné v komunikaci propojuje a sdílí – od ploch a souborů přes videa po nastavení virtuálních mítinků. Je to něco jako sociální sdílení, funguje intuitivně a prostě to chcete použít,“ tvrdí.
Vše směřuje k propojování a zrychlování, což má ušetřit čas. „Teď se hodně řeší 5G internet, potřebujeme tuto rychlou infrastrukturu pro rozvoj. Třeba pro autonomní dopravu. Věřím, že časem bude zakázáno řídit osobně a okolí se na řidiče bude dívat jako na hazardéra, který zpomaluje a ohrožuje dopravu. Stroje v tomto budou dokonalejší,“ zamýšlí se.
Nespoutanost a svoboda
Před sedmi osmi lety by se jen zasmál při představě, že se někdy bude vyjadřovat pohybem. Stačilo ale pár divokých kreací na oslavách v Americe, podpora okolí, a najednou byl účastníkem dvou ročníků soutěže Amerika hledá talent. Svým neortodoxním živelným tancem, který je k vidění na YouTube, se propracoval mezi tři stovky nejzajímavějších person. Dostal se až před porotu se slavným Simonem Cowellem. Během chvíle vystoupení se sice rozsvítily červené kříže, což byla konečná, ale Radkovi to nevadí: „Šel jsem lidem ukázat, že můžeme být ztřeštění a nemusíme se brát tak vážně.“
Tvrdí, že se mu to potvrdilo i na toaletě v zákulisí. „Potkal jsem tam hlavního CEO manažera, kterého zaujalo a bavilo, že ukazuji něco jiného. Zmínil slova jako nespoutanost a svoboda. Soutěž není o tom, kdo je nejlepší, ale kdo zaujme,“ podotýká dlouhán ze Seattlu. Teď už vlastně zase z Prahy. Vypadá to, že je jedno, kde je. Zanedlouho bude opět přes telefon propojen s Indií, po chvíli se Seattlem.