Než přišel Všemohoucí, ovládl vylodění v Normandii Neptun

Sovětský svaz tlačil na Velkou Británii už krátce po napadení Německem v červnu 1941. Stále se traduje, že Spojené státy a Velká Británie nechaly schválně Rudou armádu decimovat na východní frontě, aby pak bez námahy a zbytečných ztrát prošly vítězně až do Berlína. Britové, a posléze i Američané, však museli nejen vyrobit dostatečné množství zbraní. Bylo nutné taky vycvičit vojáky na dosud nevyzkoušenou operaci. Potřebovali předně nejen vymyslet, ale také ověřit účinné způsoby, které pak neskončí při vylodění katastrofou. To vyžadovalo dlouhou přípravu a ověřování techniky i nejrůznějších zásobovacích postupů.

Neúspěchem k úspěchu Britové se poučili z chyb. V roce 1940 vyslali Angličané jednotky do napadaného Norska. Střelivo a děla posílali odděleně. Němci potopili lodě s náboji, Britům dorazily jen lodě s děly, a neměli čím střílet. Při invazi vozily zásobovací lodě smíšené dodávky střeliva, zbraní a jídla. V případě potopení jedné lodě přivezla vše potřebné další zásobovací plavidla.

Invazi začali Britové plánovat už v roce 1940. Nazvali ji Neptun a jednalo se o veškeré zajištění námořní části hlavní operace Overlord (Všemohoucí). Je například známé, že současně s prvními invazními jednotkami se vydaly na cestu přes průliv také speciální lodě. Ty natáhly po mořském dně potrubí kvůli zásobování jednotek palivem. Nic takového se do té doby nerealizovalo. Britové kvůli tomu vyvinuli speciální materiály a ohebné i odolné potrubí. Museli ho současně vyzkoušet, aby během invazní akce neselhalo. Více než rok proto byly některé ostrovy na severu Británie zásobovány tímto způsobem, aniž to jejich obyvatelé tušili. Teprve pak začala výroba stovek kilometrů této důležité zásobovací trasy. Během invaze položily speciální lodě několik desítek potrubních spojení na všechny vyloďovací pláže v Normandii.

Důležitou součástí plánování bylo zajištění plavebních cest přes kanál. Britové museli vyvinout třeba technické pomůcky na odstranění námořních min. Obsluhy minolovek také nově vymýšlely způsob, jak miny likvidovat podle pohybu mořských proudů. Dlouho před invazí se formovaly technické oddíly, které potom u normanského pobřeží zajišťovaly průjezd lodí a člunů. Plánovači totiž věděli, že každá potopená nebo porouchaná loď u pobřeží bude blokovat cestu dalších vojáků na pláže. Museli být k dispozici vyškolení technici a speciální lodě a zařízení, která během krátkého času odstraní (buď rozřežou autogeny pod vodou, nebo vyhodí do vzduchu) zničená plavidla, která blokovala vodní cesty. Vymyslet a odzkoušet tohle všechno trvalo měsíce.

Kanál plný lodí 467 Tolik válečných lodí potřebných pro podporu invaze plánovalo vedení námořní operace Neptun v roce 1943. Tento počet nezahrnoval stovky dalších zásobovacích a tisíce vyloďovacích lodí a člunů. Do vylodění se nakonec 6. června 1944 a v dalších týdnech zapojilo více než pět tisíc plavidel všech typů a velikostí.

Velitelé plánující operaci Overlord měli k dispozici naštěstí i zkušenosti z jiných válčišť. Využití silné palebné podpory bitevních lodí a křižníků vyzkoušeli úspěšně už v roce 1941 Japonci, od nich to převzali Američané v bojích o tichomořská souostroví. Proto se s hojnou účastí námořního dělostřelectva počítalo i pro vylodění v Normandii. Američané to otestovali při vylodění na Sicílii v roce 1943. V této souvislosti se řešilo, jak se budou opravovat a především měnit opotřebované hlavně dělových věží bitevních lodí. Ty vypálily během prvních 18 dní vylodění téměř dvě stě tisíc nábojů všech ráží směřujících na pobřeží. Kanony velkých ráží byly na křižnících a bitevnících opotřebované v řádech pár desítek hodin nebo několika dní. 

Původně se počítalo, že bitevníky budou doprovázet technické lodě s náhradními kanony. Britové si ale spočítali, že je časově výhodnější, aby se lodě vracely kvůli výměně kanonů do přístavů ve střední Anglii. I kvůli takovým mediálně opomíjeným „maličkostem“ nastal Den D až před 75 lety.