metro.cz

Větší foto
Jakub Kohák | foto: Archiv

Sloupek Jakuba Koháka: Habáni

  12:25
Bývají tak označováni vysocí lidé, čahouni, obři, vytáhlíci, bidla, kolosové či titáni... zkrátka osoby, které svým vzrůstem převyšují průměr. Oficiální výška, od které si už člověk může říkat „habán“, činí 192,9 centimetru. A tušíte správně – je to moje výška.

Byl jsem jakožto známý a protřelý piják a znalec kvalitního života pozván, abych se zúčastnil historicky prvního představení Habánského metru. Stalo se tak ve Velkých Bílovicích, kde habáni historicky žili a zůstala tam po nich keramika a láska k práci a vínu. Příchod habánů na Moravu se datuje do 16. století a pojí se s německou selskou válkou, čímž vás zde nebudu zahlcovat – důležité je, že jejich pojmenování nemělo nic společného s výškou, ale se slovem „Haushaben“, čímž se označoval společný dům, jelikož žili v komunitě. 

Já jsem po prohlídce polností, vinic a prašných cest odmítl práci s motykou a rovnou si to namířil do sklípku, kde na mě čekala cimbálovka s písní „Ty si, Jakubééé, strom zééélenýýý...“. Jeden pamětník – stařičký staříček, stréc Šilhánek – mi říkal, že mu tancem připomínám Jakuba Huttera, historicky nejznámějšího habána. Bral jsem to jako poctu a nalil si ještě jeden soviňonek. Poté jsem si vzal radu starších stranou a začal je učit ekvilibristické práci s koštýřem. Oni mi za to dali darem cimbál i s těmi paličkami, které vypadají jako velká špárátka do uší. A když mi kolem půlnoci předávali dobový kroj aj s pentlemi, neubránil jsem se slzám a nabídl se, že jim podřežu májku. Teprve po ujištění, že už skončil červen a že ten dřevěný tyčící se klacek není májka, ale telegrafní sloup, jsem pustil pilku a šel si dát frgál. Jáj, pěkné to bylo, habánsky důstojné. Tož v září, ogaři, na vinobraňá!!!

Komentáře

zpět na článek