V německé komedii Bez věcí nad věcí se dva kamarádi vzdají díky sázce všeho, co vlastní. Je vám takový nápad blízký v tom, co vyznáváte?
Ten film je dobrý v tom, že je komediální a může zaujmout spoustu lidí. Neukazuje jen to, jak se dá žít bez věcí, ale i to, jak ty věci ovlivňují jejich život. Navíc je zasazený do aktuálního tématu start upů.
Oba hrdinové si můžou každý den vzít jednu věc zpět. Co byste si vybral vy mezi prvními?
Ten jeden to má vymyšlené dobře. Nejdříve si bere nějaké oblečení, aby mohl vůbec vyjít ven, a pak si vezme matraci, na které se dá spát.
Oni si také uvědomí, že to nejdůležitější je přátelství...
Je tam vztahová linka muže se ženou, ale je tam i linka přátelství, kde i ty věci hrají roli. Ke konci řekne jedna malá věc strašně moc o přátelství dvou hlavních postav. Já přátelství akcentuji hodně také v minimalismu. Podle jedné vědecké studie nám právě přátelé a čas s nimi strávený přinášejí nejvíc štěstí. Není to sláva, peníze ani kariéra. Měřilo se to po sedmdesát let na několika generacích a všechny se shodly na tom samém.
Je to tedy dlouhodobější pocit štěstí než jen při nákupu nějaké věci?
Ano, hlavně si člověk s přáteli vytvoří nějaké vzpomínky a zážitky a díky tomu si pak obnovuje pocit štěstí, když si ty situace a chvíle vybavuje. Zatímco když si koupí nějaký svetr, tak si může sice vybavit, co v něm prožil, ale za pár let ho vyhodí. Toho kamaráda nebo partnera bude mít déle.
Zmíněný film vypráví v úvodu i o tom, jak může být člověk závislý na sbírání něčeho. Jak se na tyto lidi díváte vy?
Jeden z hrdinů má chorobnou potřebu sbírat boty, které vlastně ani nenosí. Takových lidí je dost, již sbírají nebo hromadí věci, které nijak nevyužívají. U bot je to třeba často také o určité prémiovosti. V Česku vyrostly obchody, které na tom stavějí. Primárně teenageři si kupují limitované edice bot za strašně velké peníze jenom kvůli tomu, že jich je třeba jen deset párů.
Třeba jim právě nákup limitovaných bot přináší štěstí. Dokážete takový pohled pochopit?
Pro mě je to těžko pochopitelné. Myslím, že jde o uměle vytvořený vztah k určité značce nebo výrobkům a nikdy to nepřinese takový pocit štěstí jako třeba zážitky nebo přátelé. Je také otázka, do jaké míry si ti lidé ospravedlňují pocit štěstí s ohledem na to, že do toho dali už spousta peněz.
A co když prožívají zážitky právě díky nákupům těch věcí nebo pak jejich užíváním?
To je individuální, někdo možná může. Ale pokud někdo sbírá boty jen pro prestiž, tak je to naučený konzum a loajalita ke značce. Lidé si ale neuvědomují, že je to nestojí jen peníze, které za to utratí, ale také čas, který do vydělávání těch peněz investují. Jednáme hodně na základě emocí.
Jak se podle vás dají ušetřené peníze využít lépe? Za co byste je utratil?
Dá se třeba uzpůsobit práce, aby tam nemusel člověk dělat přesčasy kvůli penězům. Pak má více času na sebe a na věci, které ho opravdu naplňují a dávají smysl. Není nutné vydělávat až takové množství peněz, které pak utratíme za věci, které vlastně nepotřebujeme. Člověk si ale také může posunout svou životní úroveň. Může si kupovat kvalitnější věci, které víc a déle vydrží.
Které jsou nejhorší oblasti, kde je znát přílišný nadbytek a konzum?
Největší problém je oblečení. Ročně na celém světě koupí lidstvo až sto miliard kusů oblečení. Jen dvacet až třicet procent populace kupuje nové kusy. Ostatní používají oblečení z druhé ruky. Po pouhých dvou použitích se jedna třetina oblečení vyřadí, takže tam plýtváme hrozně moc. Podobné je to s jídlem. Na Evropu to činí 88 milionů tun jídla ročně, které se vyhodí. A přes padesát procent pochází z domácností. Dost plýtváme i se svým časem. Ať už jsou to závislosti na sociálních sítích, které nám také nic nepřinášejí, kromě toho, že nám dočasně vyplaví dopamin.
Jak se snažíte ovlivňovat lidi, kteří by měli zájem si také zkusit žít minimalisticky?
Podle mě je nejlepší jít vlastním příkladem a ukazovat, že to jde. Já se to snažím pomocí různých přednášek ukazovat i na vědeckých důkazech. Ale už jsem vzdal to, že bych někoho přemlouval nebo že bych mu vyhazoval věci. To nefunguje. Mám spoustu pozitivních ohlasů od lidí, kteří byli na mých přednáškách. Jedním z nástrojů třeba je, jak lépe nakupovat a nepodléhat různým reklamám.
Jak se dá nepodléhat reklamám?
Ony jsou hodně založené na emocích a lákají nás, abychom si něco koupili hned. Jsou to různé slevy, jako dvě za cenu jedné, které vedou k tomu, že si věc koupíme, i když původně jsme nechtěli. Skvěle na to funguje nástroj třicetidenní seznam, kdy si člověk vezme věc, kterou si chce koupit, nastaví si cenovou hladinu, třeba pět set korun. Napíše si na seznam tu věc, datum a třicet dní ji nechá na seznamu. Po tu dobu si klade tři otázky. Za prvé, jestli věc opravdu potřebuje, za druhé, jestli si ji může dovolit, a za třetí, jestli si ji nemůže půjčit, vyrobit nebo ji nahradit. Takže se na to podívá racionálně. Samozřejmě budou na seznamu věci, které člověk skutečně potřebuje, tak si je koupí, ale u některých si už na ně po několika dnech ani nevzpomene. Emoce nám urychlují rozhodování, což je někdy dobré, ale jindy je to riziko, že právě koupíme něco, co nepotřebujeme.
Další vaší radou je dát si oblečení do krabic a po dobu 30 či 60 dnů pozná člověk, co opravdu nosí. Jak to funguje?
Naskládám si do krabic věci ze šatníku a pak si je z té krabice beru. Ty, co používám, tak vracím do skříně. Ty, co zůstávají v krabici, tak u nich vidím, že jsem je po dobu měsíce či dvou nevyužil. Jediný problém jsou sezonní věci, jako bunda v létě. Pak můžu krabici vzít a odnést ji potřebným.
Jste čerstvý bakalář v oboru sociologie. Co na zbytečné nakupování říkají sociologové?
Problém velké spotřeby je zde kritizován už od konce 19. století. Tehdy to bylo hlavně pro bohaté, kteří se od ostatních odlišovali stavovsky. S průmyslovou revolucí se to projevilo postupně v masové produkci. Třeba u nás si sám Tomáš Baťa byl vědom toho, že není potřeba vytvořit jen dobrého pracovníka, ale i dobrého konzumenta, jinak by to nefungovalo. U lidí se tedy vytvořila potřeba nakupovat a teď už jsme do toho sociolizovaní úplně běžně. Nikde dlouho nebyl zdůrazňovaný negativní aspekt toho nadkonzumu. Může to být problém pro společnost, ale třeba i pro přírodu a životní prostředí.
Co jste vy osobně vyřadil, když jste začal žít minimalisticky?
Těch zbytečných věcí byla spousta. Třeba dárky z dovolených, které akorát lapají prach. Oblečení jsem se snažil nějakou dobu vyladit na optimální počet a nerozšiřovat ho. Maximálně nějaký kus obměnit. Jediné, co je malý problém, tak mám docela dost knížek, třeba dvě stě. Těch se úplně nezbavuji, maximálně některé pošlu dál, ale hodně knih z oboru si nechávám.