metro.cz

Sloupek Jakuba Koháka: Kubišička

  12:55
Přijela po druhé světové válce s dědou až z Kyrgyzstánu. Do té středoasijské země se dostala jako malá, když je tam Stalin v rámci osidlování prázdných míst široké Rusi spolu s asi dalším půl milionem lidí „přemístil“ z Rostova na Donu, kde – dle jejího vyprávění – patřili k nižší šlechtě, přičemž jeden z předků byl dokonce ataman neboli náčelník kozáků!
Jakub Kohák | foto: Archiv

Nikdy se nenaučila pořádně česky, mluvila takovou směsí ruštiny, češtiny a občas se tam vzácně zamíchalo slovo kyrgyzské. Jako třeba „rachmat“, což znamená „hotovo“ nebo také „vyřešeno“ či „v pořádku“. Dále se u nás – především v souvislosti se mnou – používala věta: „Nemses ma jak šikuraman“, což znamená „moc se mi líbíte!“, nebo „kaida barasin“, což je „kam jdeš“. Nejvíce ovšem hovořila rusky, takže slova jako kartoška (brambory), kušať (jíst), padaždí (počkej), vot balvan (to je trouba) a stovky dalších mi přirozeně utkvěly v paměti, takže třebaže rusky vůbec nemluvím, tak běžnému hovoru pohodlně rozumím.

Také si vzpomínám, že když se obědvalo a mně už toho na talíři moc nezbývalo, tak říkávala, abych to dojedl, vždyť toho je jak „kot naplákal“, což se používá v ruštině a znamená to, že je toho málo. Stačí si jen představit, kolik toho napláče kočka. Moc toho nebude. Nebo byla legrační říkačka „Izvinitě – na čom siditě?“, což znamená „Promiňte – na čem sedíte?“ a odpovídalo se NA ZADKU! Pracovala v bance, v budově dnešní ČNB. Chodili jsme do Sluníčka, což bylo kino pro nejmenší děti, kde jsme trávili mnoho hodin. A říkala mi „vot kukačka“ kvůli mým velkým očím. Byly to nádherné časy.

V sobotu 24. srpna by jí bylo 102 roků. Natálie Leviová. Moje babička. Ahoj, babuško, vzpomínám na Tebe!

Autor:
zpět na článek