„Od chvíle, kdy jsme s mým společníkem a kamarádem Pavlem Kubíčkem začátkem devadesátých let podomácku tiskli první loga Horsefeathers na asi padesátku triček a mikin, uplynulo opravdu hodně vody. Marketingová kampaň kolem naší první ucelené kolekce, se kterou jsme pak v roce 1997 přišli na trh, zároveň sloužila jako propagace tohoto sportu a impulz k posilování jeho pozice u nás. Tehdy jsme do marketingu vkládali téměř veškerý vydělaný kapitál, abychom značku i snowboarding v Česku pořádně nakopli. Naše logo bylo všude – od inzertních stran v prestižních českých magazínech přes závody i trička nejlepších českých jezdců,“ říká pro magazín deníku Metro Hanuš Salz, jenž má dodnes se svým společníkem Pavlem Kubíčkem firmu doslova napůl.
HISTORIE
|
Zlatý věk snowboarďáků
Salz i Kubíček, stejně jako většina zaměstnanců firmy, jezdí ve svém volném čase na snowboardu, kdy to jen jde. Láska k tomuto sportu v nich zůstala i přesto, že snowboarding má dobu největší slávy v tuzemsku již dávno za sebou. Jak vzpomíná i sám Hanuš, skejtové a snowboarďácké oblečení byl styl, který nosil v letech 2006 až 2008 úplně každý Čech. „V této době také v Česku působilo největší množství českých a snowboardových značek v historii. Tenhle fenomén se tehdy snažil vytěžit doslova každý. Nešlo přitom zdaleka jen o oversize kalhoty, trika a bundy. Snowboardové oblečení se tehdy běžně nosilo i ve městě jako teplejší zimní alternativa,“ vzpomíná pro Metro Salz a dodává, že se množství skateshopů na každém druhém rohu divili i kamarádi ze zahraničí. „Tehdy nám říkali, že to nemůže vydržet. A také nevydrželo,“ dodává Salz.
Snowboarďácká krize
Druhá polovina roku 2008 a její následky zabolely nejednoho tuzemského obchodníka se sportovním oblečením. Naplno totiž udeřila ekonomická krize a Čechům se peněz na dražší značkové oblečení nedostávalo. Na rozdíl od mnoha svých tuzemských konkurentů však Horsefeathers přečkal krizi poměrně bez šrámů, stejně tak jako záliba Čechů v klouzání se čerstvě napadaným prašanem. Důvod byl podle Salze prostý. Jeho tým se totiž již dávno nespoléhal pouze na tuzemský trh a investoval v zahraničí. „Krachli jen ti, kteří se spoléhali na český kapitál. My už ale naštěstí tehdy působili v několika evropských zemích. Dnes je to okolo dvacítky,“ dodává Salz a upřesňuje, že se produkty Horsefeathers úspěšně prodávají třeba v Rusku, Číně, Německu, Francii či Velké Británii.
Snowboarding
Trendy udávají jezdci
Chcete-li prodat fanouškům snowboardingu či skateboardingu bundu či mikinu právě od vás, základem je, aby ji oblékli ti správní jezdci. Horsefeathers se proto odjakživa prezentoval jako sponzor mnoha profesionálních jezdců, kteří v komunitě udávají trendy. V letošním roce Horsefeathers podporuje světové snowboardery, jako jsou Eiki Helgason, Tyler Chorlton, Mans Hedberg nebo nejlepší český snowboarder Petr Horák. Tahle spolupráce má podle Salze výhodu také v tom, že jezdci přímo ovlivňují to, co pak firma pro zákazníky ušije. „Jezdci třeba přijdou a řeknou: Tenhle vzor, barvu či trend jsme viděli v zahraničí a je to fajn. My se pak jejich poznatky snažíme zapracovat. V současnosti také frčí například retro designy, naopak dřívější oversize je pořád passé. Stále větší roli také sehrává příběh, který se k oblečení váže,“ míní Salz, podle kterého je takovým příběhem například původ materiálu či podmínky těch, již oblečení v dalekých zemích šijí. „Je přirozené, že se klade větší důraz na udržitelnost, ekologičnost a také na to, aby práce měla určitou kulturu. Na snowboardové oblečení, takzvaný outwear, lze však také pohlížet z hlediska funkčnosti, a to je další poměrně široká kapitola. My jsme nikdy nechtěli vyrábět bundy za desítky tisíc s tím, že mají voděodolnost iks tisíc milimetrů vodního sloupce. Ne že bychom nenabízeli kvalitu, ale od určitých hodnot nahoru je třeba dodat, že tyto vlastnosti již běžný jezdec příliš neocení, a hlavně nepozná,“ doplňuje Salz.
Horsefeathers
|
Zpět ke kořenům
Doby svého největšího boomu má snowboarding v tuzemsku již dávno za sebou. Tento fakt ale podle Salze není ve skutečnosti vůbec na škodu. „Dřív to bylo všechno trochu vyhrocenější. Kdo chtěl být úspěšný, měřil to počtem medailí a vítězství na různých závodech. Někteří tak nějak pozapomněli na to hlavní – na radost z ježdění. Dnes se měří úspěch koncovým fanouškem či divákem na sociálních sítích, kam někteří jezdci dávají jedno video za druhým. Jsou přitom na špičkové úrovni a vůbec neřeší nějaké závody. To samé platí pro skejt, který se, ač byl dříve se snowboardem a surfem v jednom pytli, od tohoto proudu také oddělil,“ míní Salz.
Posledním, neméně důležitým aspektem vývoje tohoto trendu je také zub času. „Ke snowboardování se vrací ti, kteří s tím třeba kvůli práci a rodině před řádkou let sekli. Teď jim děti povyrostly a je čas vychovat novou generaci snowboarďáků, kteří trend posunou zase o kus dál. Na ty dny už se moc těším,“ uzavírá pro magazín deníku Metro Salz.