Jak vnímáte česká města plná obchodů s nápisem Potraviny, ale s výlohami a regály plnými alkoholu všeho druhu?
Když se podíváte do jiných zemí, tam není alkohol tak snadno dostupný a viditelný jako u nás. Tady je dostupný všude, osobně mi třeba vadí malá balení, ty lahvičky nebo de facto balené panáky. Sice se nyní bude zvyšovat daň, ale alkohol je stále cenově dostupný. I pro děti. Podle evropské studie, v níž jsme se ptali právě na dostupnost alkoholu mezi šestnáctiletými, 89 procent z nich nemá problém koupit si alkoholické pití nebo cigarety. A víte, co je paradox? Každoročně se dělají kontroly České obchodní inspekce s policií v obchodech, v restauracích, dělají se kontrolní nákupy. Kontroly běží průběžně celý rok, ale my navíc o těchto společných akcích předem informujeme. Přesto není problém načapat prodejce. Teď je v módě nakupovat alkohol na internetu, a dokonce ani ve výdejnách se prodejci nepozastaví nad tím, že si pro zásilku přijde osoba mladší osmnácti let.
Máte pocit beznaděje? Že děláte zbytečnou práci?
Nikoli. Postoje se mění ke kouření, děti a mladiství už vědí, že cigareta není to pravé ořechové. Podobně i alkohol. Teď čekáme na nová čísla, od roku 2015 je trend spotřeby v těchto dvou směrech u šestnáctiletých sestupný. Když se zakázalo kouřit v restauracích, strašilo se, že hospody zkrachují. A přitom je jich víc. Je to ale také tím, že o škodlivosti kouření se mluví intenzivně dvacet a více let. U alkoholu se pořád objevují informace, že nějaké množství je prospěšné, a navíc kultura prodeje alkoholu a pití je u nás docela dlouhá.
Jenže kuřáci, i ti v parlamentu, čas od času začnou mluvit o tom, že by se zákon měl zmírnit. Dávají o sobě dost hlasitě vědět.
Spokojení lidé neprotestují. Slyšíme jen nespokojenou menšinu. Přitom reakce od spokojených občanů mám pozitivní, a nejenom já, dle Výzkumu občanů 2018, který proběhl v listopadu až prosinci 2018, to znamená přibližně jeden a půl roku po zavedení zákazu, bylo se zavedením zákazu kouření v restauracích spokojeno celkem téměř sedmdesát procent respondentů, z toho 65,9 procenta mužů a 72,9 procenta žen. Oproti roku 2017, kdy bylo spokojeno něco málo přes jedenašedesát procent respondentů, tedy došlo k nárůstu podílu spokojených. Jednoznačně se tím dalo najevo, a to i zákonem, že kouření je škodlivé a považuje se za minus.
Hospodští si v současnosti stěžují, že lidé málo „kalí“ a jen sledují své mobilní telefony. Jedna závislost střídá druhou.
Ano, závislosti se mění. Vedle tabáku, alkoholu a hazardu přibývají nové, nejen mobily. Pozor, máme už i závislost na lécích. Téma, o kterém se moc nemluví. Opiáty, léky na uklidnění. Jsou medikamenty, jež se mají brát jen pár týdnů, ale jsou lidé, kteří je konzumují celé roky. My chceme třeba s lékárníky obnovit kampaň o lécích, při jejichž užívání by neměl člověk řídit auto. Vzpomínáte si, jak na krabičkách býval červený výstražný trojúhelník? Ten varoval, že lék způsobuje nějaké omezení pro řidiče. Už se na krabičky netiskne. Řada lidí si to vůbec neuvědomuje. A to nekomentuji situaci, kdy to zkombinují s alkoholem. Léková závislost jde napříč věkovými skupinami. Narůstá, i když ne enormně. A lidé, kterých se to týká, se neléčí. Mladí ani staří.
Nejhorší jsou závislosti dětí a mladých lidí. Mluvili jsme o on-line návycích.
Na internet se přesouvá všechno – distribuce drog, prodej alkoholu i tabákových výrobků. Co se dětí týká, pozorujeme i závislosti na hrách. A to až tak, že například pro posun ve hrách potřebují lepší nástroje, auta a další vybavení. A na internetu si je nakupují. Znám případy, kdy děti ve věku základní školy utratily rodičům za hráčské „věci“ desetitisíce.
To mají děti tolik na účtu? A vlastní kartu?
Ne, stačí jim přijít s hotovostí, koupí si kartičku s kreditem a pak za kredity pořizují vše potřebné. Bohužel, kde není kontrola rodičů…
Dá se to včas podchytit?
Je to jako se vším. Pokud přichází rodiče k odborníkovi s žádostí o pomoc, není neobvyklý příchod „dítě se nám pokazilo, prosím opravte nám ho“. Jenže většinou všechno začíná v rodině. Ale snažíme se, aby lékaři, ti praktičtí, u dětí předem vypozorovali, že se něco děje. Mají manuál, jak s dětmi při pravidelných prohlídkách na téma závislostí komunikovat a jak informace vyhodnotit. Co vím, lékaři mají zájem o závislosti na sociálních sítích, o komunikaci na nich. Je jiná než v klasickém osobním kontaktu. Je tam rychlá odezva na vše. Když někdo minutu na nic neodpoví, nereaguje na jejich nový příspěvek, znejistí, že s nimi nikdo nekamarádí, nejsou dostatečně in. S tím vším se setkávají doktoři, naši odborníci, ale i rodiny. Stačí si víc všímat.
Mimochodem, jak se bavíte doma s dětmi na téma alkoholu nebo cigaret vy?
Říkám, jak to doopravdy je. Ale taky nestraším, jenže zároveň nic nebagatelizuji, popisuji věci tak, jak jsou, včetně možných a často skutečných dopadů. Co se týká například alkoholu, já sama nejsem abstinent. Ale ani nemám potřebu vypít denně lahev vína.
To vás asi na předvánoční sklenku vína moc nezvou. Nebo ano?
Už to vzdali! Ne, teď vážně. Samozřejmě když někde jsem, občas mě po očku sledují, jestli si tu nabízenou sklenku vezmu, nebo ne. Ale já k tomu nemám ani moc příležitostí. Poměrně často se někam přesouvám autem. Třeba za sportem. Takže to úplně nejde dohromady.
Prozradíte mi, kdy jste se poprvé opila? A ochutnala jste alkohol dříve než v patnácti?
To vás zklamu. Alkohol před patnáctým rokem se mě netýkal a poprvé jsem se opila, když mi bylo okolo dvaceti let.