Montérky do divadel přinesl komunismus, Češi se polepšili

„V létě jsem byli s manželem v přírodním divadle v Českém Krumlově,“ vzpomíná Markéta, pracovnice reklamní agentury. „Neoblékli jsme se jako do Národního, ale měli jsme slušné večerní divadelní oblečení. Byli jsme jediní. Aspoň mě potěšilo, že jsme zaslechli komentáře dam k partnerům – vidíš, takhle se chodí do divadla!“ říká Markéta.

V padesátých letech padla hranice slušného oblečení na kulturních akcích. Po vítězství „pracujícího lidu“ se i velká divadla zaplnila montérkami. Když se vše jakžtakž vrátilo do normálu, po pádu komunismu se kultura prala s úbytkem diváků. Mnohá divadla tak vyšla vstříc zahraničním turistům a hlediště zaplnily džíny, trička, ale i kraťasy. Na některých představeních v Praze nebývaly (a nejsou) výjimkou ani „módní“ tepláky.

„Nemáme žádnou zákonnou páku, nemůžeme diváka, pokud není špinavý, nevpustit,“ přiznává pro deník Metro ředitel Národního divadla v Praze Jan Burian. Na propagačních materiálech a na webu se alespoň uvádí, že „divák by měl svým zevnějškem a chováním respektovat společenské zvyklosti při návštěvě divadelního představení“. Není to podle něho bolest jen našich divadel. „Vezl jsem si na premiéru do newyorské Metropolitní opery oblek, ale narazil jsem tam vedle rób za stovky tisíc korun i na páry, které dorazily v lyžařském oblečení,“ komentuje Burian. Diváky je podle něj třeba trpělivě edukovat.

„Extrémy jako tepláky, kraťasy či špinavé tenisky opravdu nevidíme,“ řekla deníku Metro Šárka Swiderová, mluvčí ostravského Národního divadla moravskoslezského. „Hlavně na balet nebo operu chodí publikum slavnostně oblečené. Pořád bereme návštěvu velkého divadla jako svátek,“ říká Swiderová.

Vázanka za poplatek „Dnes si muž myslí, že když si ráno oblékne džíny a košili, je to ideální kombinace, ve které může být ráno v práci a večer v divadle,“ říká Ladislav Špaček. Traduje se, že do některých pražských vináren, a to ještě v padesátých letech minulého století, obsluha nevpustila pána, když přišel bez kravaty. Erární  vázanky půjčovaly šatnářky za pět až deset korun.

„K naší velké radosti chodí diváci oblečeni adekvátně představení a charakteru budovy,“ pochvaluje si Martin Glaser, ředitel Národního divadla Brno. „Mám dokonce pocit, že si to užívají. Dámy mohou na premiéře předvést velké večerní šaty a pánové už nosívají i smoking,“ doplňuje Glaser. Výjimkou bývá jen konec sezony v červnu, kdy jdou venkovní teploty nahoru a klimatizace je zcela nezvládá. Diváci pak přizpůsobí oblečení daným teplotám, ale v šortkách v Brně do divadla nikdo nechodí.

„Naštěstí to není náš problém,“ řekla deníku Metro Dana Neumannová, ředitelka Karlovarského městského divadla. „Diváci vědí, jak se mají oblékat,“ dodává. V tištěném programu mají karlovarští navíc uvedeno: „Děkujeme, že navštěvujete divadlo ve společenském oděvu.“