Osvětim je místo pro zážitky, ale ne pro rozesmátá selfíčka

Návštěva bývalého nacistického pracovního a likvidačního tábora v Osvětimi (německy Auschwitz) v Krakovském vojvodství nepatří ke klasickým poznávacím výletům. Ročně sem přesto putují statisíce návštěvníků. Někdy to jsou školy ze zemí, které holokaust silně postihl, převažují Izraelci, často je poznáte podle bílomodrých vlajek, se kterými přijíždějí, jindy to jsou lidé, v jejichž rodinné historii se stopy zdejšího průmyslového vyhlazování nějak podepsaly.

Prohlídka tábora má dvě části. V původních kasárnách po polské armádě, které využili nacisté k vybudování koncentráku, který ještě neměl sloužit prvotně k masové likvidaci Poláků, Židů a dalších národností, si musíte zakoupit vstupenku a můžete se připojit ke skupině s česky hovořícím průvodcem. Rozlehlé prostory Březinky (Auschwitz 2) jsou nedaleko, převeze vás tam buď autobus, nebo dojdete za chvíli pěšky. I tady můžete absolvovat prohlídku s průvodcem, nebo se jen tak toulat zbytky toho, co tady 27. ledna 1945 objevili rudoarmějci poté, co do opuštěné továrny na smrt dorazili. Nacisté většinu vězňů už několik dní předtím odehnali do pochodů smrti, několik málo tisíc, hlavně starých lidí a dětí, nechali svému osudu na místě.

Osvětim–Auschwitz Údaje o počtech zlikvidovaných vězňů se liší. Podle polských historiků zahynulo 1,1 milionu lidí, hlavně Židů. Z Prahy trvá cesta přibližně pět hodin čistého času. Na místě je k dispozici dostatek parkovišť. Cena vstupenky je do prvního tábora kolem 400 korun, pokud se rozhodnete pro návštěvu mimo hlavní dobu (10 až 15 hodin), je vstup bezplatný. Na prohlídku si ale vyčleňte několik hodin, minimálně čtyři až pět, ale ani to nemusí být dostatečné.

Osvětim je spojována často právě s fotografiemi a záběry kamer z prvních dní po osvobození, kdy je všude sníh. Osvětim si ale Němci vybrali i kvůli příznivému podnebí, které dokázalo vězňům vytvořit peklo na zemi. Pokud přijedete do Osvětimi v létě, sami si prožijete, především při procházce Březinkou pod žhavým sluncem, jak museli vyhladovělí a nemocemi pronásledovaní lidé trpět.

Snad nejemotivnější zážitky čekají návštěvníky v některých ze zbylých zděných ubikacích ženské části tábora nedaleko pověstné vlečky, kam pravidelně přijížděly dobytčáky se Židy z celé Evropy. Nízké tmavě červené baráky jsou vyplněné něčím, co připomíná velké králičí kóje, ve kterých se bez dek či matrací tísnily vězeňkyně, většinou bez dostatečného topení v zimě. Chlad a surovost prostředí tu je víc než přítomná, dlouhé žlaby coby umývárny tu přinutí ztišit hlas i otrlé povahy.

Ne vždy to ale bohužel platí. Také v Osvětimi jde některým z turistů spíše o lajkování, než o poznávání. Rozesmátá selfíčka před známou vchodovou branou, na kolejích nebo pod nápisem Arbeit Macht Frei přinutila vedení osvětimského muzea, aby apelovalo na svědomí návštěvníků.