Čeští fanoušci vás znají převážně jako holku s ukulele. Působíte ale i v zahraničí, co tam chystáte?
Do zahraničí jsem cestovala hlavně za účelem songwritingu. Pracovala jsem s vynikajícími producenty, jako jsou Kenneth Karlin, který pracoval s Whitney Houston. Dělala jsem EP, které jsme prezentovali hudebním vydavatelstvím. Máme několik věci rozjednaných.
Jste i skladatelka a píšete také pro jiné. Umíte si představit, že byste zpívala píseň někoho jiného?
Určitě, pokud by se mi líbila a ztotožňovala bych se s ní. Jsou autoři, které moc obdivuji. Třeba zpívat text Jaromíra Nohavici by bylo krásné.
Kdy jste poprvé slyšela o Eurovizi, v níž soutěžíte?
Jako malá jsem milovala skupinu ABBA. Doma jsme měli knížku, která popisovala zákulisí Eurovize, když ABBA vyhrála. Ta soutěž je krásná příležitost o sobě dát vědět i mimo svou zem. Ráda Eurovizi každý rok sleduji. Některé věci tam bývají šílené, ale najdou se umělci, kteří stojí za pozornost. Bylo by hezké být malou součástí této dlouhé tradice.
Říká se, že v Česku ohlas na soutěž není takový jako v jiných evropských zemích. Můžete to porovnat?
Za ta léta si Češi nedokázali vybudovat k soutěži vztah. Možná i proto, ze jsme tam posílali nevhodné interprety, kteří fungují na naší scéně, ale na evropskou se nehodí. V zahraničí Eurovizi neskutečně prožívají a jejich národní semifinále bývají z nejsledovanějších. Kéž by se Česko k tomu jednou dopracovalo.
Jak Wanna Be Like vznikla?
Před rokem jsem si převezla studio do Beskyd s tím, že budu psát nové písně. Řešila jsem různé životní situace a rozhodovala se, zda psát písně, které budou smutné, nebo naopak veselé a energické, aby mě dobíjely, a takovou je Wanna Be Like.