„Oba své filmy – Únos a Sviňu – jsem si nevybrala. Oba se mi prostě staly. Přišly ke mně a já se k nim postavila jako k občanské povinnosti. Byla to odporná práce a doufám, že už nikdy v živote nic takového točit nebudu,“ svěřila v rozhovoru pro Metro Solčanská.
Proč jste se rozhodla adaptovat právě knihu Sviňa?
Kniha je velmi dobře napsaná. S autorem Arpádem Soltészem se znám několik let, četla jsem i jeho knihu Mäso, proto jsem se těšila na jeho další titul Sviňa. Arpád umí psát dialogy a dokáže napsat příběh s poselstvím pro všechny lidi. Pojmenovává a vystihuje dobro i zlo, hovoří o tom, že bychom se měli snažit žít pravdivější život a být lepšími lidmi. Zároveň pracuje s nádsázkou, je ironický a cynický. Když jsme hledali způsob, jak uchopit téma propojení mafie a státu, jako nejlepší možné řešení mi přišlo adaptovat právě tuto Soltészovu knihu.
Na co se můžou diváci v kině těšit?
Člověk, který přijde na slovenský film, očekává, že mu bude bližší než ostatní snímky. Je prostě zasazený do konkrétní situace a místa, které zná, a postavy mluví jeho jazykem. Aktéři se pohybují v prostředí, které je divákům blízké. Od filmu můžou návštěvníci čekat silný příběh, velmi silnou emoci, a věřím, že diváky snímek chytí za srdce.
Na Slovensku letos slavil úspěch seriál Za sklom, který podobně jako váš snímek reflektoval aktuální situaci na Slovensku. Dá se přístup jeho autorů nějak srovnávat s tím vaším?
Obě díla vznikala v tomtéž čase, ale vycházela z odlišných předloh. Na rozdíl od tohoto seriálu není film Sviňa pro diváky zdarma a nevyplňuje mezery mezi reklamami. Kniha i snímek Sviňa nicméně vypráví o událostech v jedné malé evropské zemičce pod nejmenšími velehorami, kde se mafiáni provázali se zločinnými politiky a nezastavili se ani před vraždou. Paralelu se skutečnými událostmi divák může, ale nemusí najít. Ale v knize se mnoho postav viditelně podobá reálným osobám ze světa slovenské smetánky, podsvětí či světa velkých a ne vždy čistých peněz...
Ti, kteří se v některé z postav náhodou poznají, ať se přihlásí orgánům činným v trestním řízení a vezmou si s sebou i zubní kartáček. To vše radí autor už na první straně knihy. Kdo je vlastně v tomto filmu ona „sviňa“?
Můžete si dosadit jméno, které jen chcete.
Jak došlo k tomu, že jste natočila film dohromady právě s režisérem Rudolfem Biermannem?
Chtěla jsem s ním původně točit jiný film – historické drama z období druhé světové války, které teď pracovně nazývám Proces. Mám tuto látku rozpracovanou již několik let. Když za mnou přišel s tématem zneužívání moci ze strany představitelů finanční a politické elity státu, podstrčila jsem mu Arpádovu Sviňu, kterou jsem měla právě rozečtenou. Týden nato jsme se potkali s autorem a vzájemně jsme se sblížili.