Havel změnil azimuty politiky. Nejdřív do USA, až pak do SSSR

Nově zvolené hlavy komunistického státu usedaly v minulosti vždy do letadla a poručily pilotům: Směr Moskva! Václav Havel, jako čerstvě zvolený prezident Československa (podle názvu ještě Československé socialistické republiky) však změnil trasu své první velké zahraniční cesty na opačnou stranu.

Vládní speciál vyrazil v druhé polovině února 1990 na Západ, do Spojených států amerických. Od Masarykových a Benešových dob to bylo poprvé, kdy československý prezident směroval své kroky za Atlantik. Václav Havel cestoval do Spojených států už ne k představitelům nepřátelské „imperialistické“ mocnosti, ale k novým přátelům a spojencům.

Jiná doba, jiné zprávy Technologie i bez internetu kupodivu stíhaly. Mladá fronta referovala o Havlově vystoupení v Kongresu (středa) hned ve čtvrtek 22. února 1990. Některé zprávy z oněch dní o dění ve světě ale nyní znějí jako z jiné galaxie. Zatímco Václav Havel fascinoval Severní Ameriku, soudruzi v Sovětském svazu měli ve stejný čas úplně jiné a specifické starosti. „Ústřední výbor KSSS vyzval stranické organizace a všechny pracující, aby uhájili přestavbu.“ Vedení strany se obávalo shromáždění, která se měla konat 25. února. V albánských věznicích si v době, kdy prezident Havel odletěl do USA, odpykávalo „trest za násilné svrhávání lidové moci“ 83 vězňů, celkově bylo podle představitelů albánského režimu ve věznicích jen 3850 lidí.

I přes odstup tří desítek let je nutné Havlovu projevu v Kongresu (jako první představitel zemí z bývalého sovětského bloku) přiznat originalitu, jíž bořil při zahraničních cestách bariéry vybudované během předcházejících čtyřiceti let mezi Východem a Západem. „Mí poradci mi poradili, abych při této významné příležitosti promluvil česky,“ pokračoval po anglickém úvodu Václav Havel již ve své mateřštině. „Nevím proč. Snad chtěli, abyste se potěšili lahodným zvukem mého mateřského jazyka. 

Když mne 27. října loňského roku naposledy zatýkali, nevěděl jsem, jestli to je na dva dny, nebo na dva roky. Když mi přesně měsíc poté řekl rockový hudebník Michael Kocáb, že budu asi navržen do funkce prezidenta, myslel jsem, že to je jeden z jeho obvyklých žertů. Když mne 10. prosince 1989 můj přítel herec Jiří Bartoška navrhl na velkém mítinku v Praze jménem Občanského fóra do úřadu prezidenta republiky, považoval jsem za vyloučené, že mne náš parlament, zděděný po předchozím režimu, může do tohoto úřadu zvolit.

3037 Přesně tolik slov obsahoval historický projev Václava Havla v Kongresu Spojených států amerických během oficiální návštěvy ve Washingtonu. I s tlumočením a občasnými přerušovanými potlesky a ovacemi přítomných ve stoje trvala celá řeč československého prezidenta přesně 1 hodinu a 25 vteřin.

Když jsem byl o devatenáct dní později jednomyslně zvolen prezidentem své země, netušil jsem, že za necelé dva měsíce budu mluvit před tímto slavným a mocným parlamentem a že má slova budou přímo sledovat miliony lidí, kteří o mně nikdy neslyšeli, a že stovky politiků a politologů budou odborně zkoumat každé slovo, které řeknu,“ pronesl v prvních minutách za řečnickým pultem bývalý disident a v té chvíli již prezident Václav Havel.

V Kongresu sledovaly vystoupení i desítky hostů. Byli mezi nimi například režisér Miloš Forman a také tenistka Martina Navrátilová, v té době už americká občanka. „Hraji tady právě turnaj, a tak jsem se přišla podívat na tento velký okamžik,“ řekla zpravodaji Mladé fronty sportovkyně, která sledovala projev z kongresové galerie.

Až v následujícím týdnu se prezident Václav Havel vydal na oficiální návštěvu do Sovětského svazu, do Moskvy. Tam koncem února 1990 jel, aby definitivně stvrdil odchod sovětských okupačních vojsk. Nastaly jiné časy.

Žantovský: Musel jsem odezírat ze rtů Václav Havel zahájil své vystoupení před americkými politiky oslovením v angličtině, dál už pokračoval v češtině. Havlovu řeč tlumočil všem přítomným Michael Žantovský, jeden z jeho blízkých přátel a v té době i mluvčí hlavy státu. Na svou roli kongresového tlumočníka, které se ujal přesně před třiceti lety, zavzpomínal pro deník Metro. „Když jsem přednášel projev prezidenta Havla v angličtině, měl jsem za sebou dvacet let jak překládání, tak simultánního tlumočení. Tlumočil jsem například řadu karlovarských filmových festivalů. Profesionální zkušenosti mně v tohle chvíli přišly vhod. Prezident se místy odchýlil od psané verze projevu, ale na to musí být tlumočník připraven. Jediný problém spočíval v tom, že mi po cestě letadlem přes oceán zalehly uši a musel jsem Havlovi trochu odezírat ze rtů,“ popisuje události 21. února 1991 bývalý novinář a diplomat Michael Žantovský, v současnosti ředitel Knihovny Václava Havla.