V srpnu oslavíte kulatiny. Chystá se velká oslava?
Letošní rok naší celé rodině nachystal různé významné události, takže doufám, že všechno se odehraje tak, jak má. Samozřejmě si uvědomuju, že jsou nějakým mezníkem. Několik lidí mi řeklo, ať si je hezky ve velkém oslavím, protože až mi bude sedmdesát, není co slavit. Jak je oslavím, ještě nevím. Uvažuji o tom, že bych chtěl vydat knížku Pivrncův humor v šedesáti. V únoru uběhlo 35 let od prvního vydání mého vtipu, v srpnu vyjde můj tradiční stolní kalendář, který vychází už skoro 30 let – letos s názvem Pivrncova dávka humoru na celej rok 2021.
Na čem teď pracujete?
Věnuji se často reklamním věcem, musím se vždycky ponořit do různých oborů, což mi rozšiřuje obzor. V poslední době často firmy požadují kresby, které by měly motivovat zaměstnance a lidi všeobecně k slušnému a správnému chování. Věnuji se i firemním kalendářům, novoročenkám a tiskovinám. Začínám spolupracovat s dcerou Markétou, která je fotografka a výtvarnice a věnuje se potisku látek ze svých fotografií a kreseb a z nich vyrábí oblečení pro sport a volný čas Styl Jizerky. Takže se chystáme zapojit i Rudu, protože to je jizerskohorský patriot.
Čas nejspíš věnujete i vaší restauraci U Pivrnce.
To je právě jedna ze zásadních věcí, která nás potkala v tomto roce. Restauraci se věnuje už šest let syn se svojí partnerkou, odešel do Prahy, aby restauraci U Pivrnce v Maiselově ulici zachránil. Společníci ji vedli tak, že nebylo čím se chlubit. Letos oslaví už 26 let, patří jen Urbanům a mladým se povedlo udělat z ní místo, které vyhledává ročně hromada lidí, a hlavně se vrací. Díky tomu dostali nabídku mít další restauraci na Hradčanském náměstí. Kdy by mě napadlo, že Pivrnec jednou dobude Hrad! Dům patří církvi, která si přeje, aby výzdoba byla důstojná, takže v prostorách najde místo i moje originální křížová cesta a obrazy na téma Pivrnec a pivo v historii Prahy. Právě na tom teď pracuju a moc mě to baví.
Jak podniky zvládají momentální situaci kolem pandemie koronaviru?
Restaurace v Maiselově ulici je vzhledem k nouzovému stavu uzavřená, jakmile se situace uvolní, ihned otvíráme. Přestavba restaurace na Hradčanském náměstí pokračuje, ale v tuto chvíli nevíme, kdy ji otevřeme. Samozřejmě chceme co nejdříve.
Vtipy kreslíte už přes 30 let. Všiml jste si i nějakého trendu? Jsou teď například více v kurzu vtipy politické?
Manželka mě informuje a ukazuje, co lítá internetem, protože já u počítače nesedím. Do e-mailové pošty nám chodí různá veselá, až drsná videa, koláže a psané vtipy na to, co se právě děje ve světě i u nás. Podle toho mi nepřipadá, že jsou politické vtipy v kurzu. Taky někdy neodolám a nějaké udělám, i když dříve jsem se jim vyhýbal.
Zmínil jste internet. Jak si v jeho době stojí tištěné knihy vtipů?
Jedním slovem blbě. Těší mě, že ty moje mají stále své fanoušky. Překvapuje mě, kolik lidí si dá práci, naskenuje moje různé vtipy a v různých souborech je posílá dál, někdy přijde nový Urban a tam je hromada vtipů za posledních dvacet let. V tomhle směru vlastně nevím, jestli to je reklama, nebo ohrožení prodeje tištěných knížek. Snažím se alespoň jednou ročně knížku vydat, dříve jsem vydával pravidelně dvě. Není to o tom, že nemám inspiraci, naopak vymýšlení mě pořád baví a doma mám velké zásoby nových fórků, kreslím každý den. Během roku se stane minimálně, že nekreslím, mám to tak nastavené více než třicet let.
Česká scéna kreslených vtipů má své stálé matadory. Roste i nová generace?
Doby, kdy žil Dikobraz, kreslíři se často scházeli a po roce 1989 se ještě chvíli snažili obnovit úspěšný humoristický časopis, jsou pryč. Z té doby mi zůstal kamarád Boris Pralovszký – to je ještě oproti mně mladý nadějný kreslíř. Je o osm let mladší (smích), ale už se věnuje jiným věcem.
Často prý kreslíte vtipy na míru. Třeba na oslavách nebo firemních akcích. Vzpomenete si na nějakou příhodu?
Je pravda, že klasickou karikaturu si obstaráte na Karlově mostě u více kreslířů, ale vtip, kde vystupuje oslavenec včetně svých blízkých a je na téma jeho života, tak to nevím, jestli někdo dělá. Někdy bývá problém se ženami, nepřipadají si dost hezké, jenže já vycházím z fotek nebo z toho, jak je vidím před sebou. To se stává občas na firemních večírcích, kde kreslím a některá děvčata už jsou trochu podroušená. Jednou se mi stalo, že dámský kolektiv chtěl nakreslit vtip pro svého šéfa – na fotografii byl chlápek trošku kulatý, trošku plešatý. Ženy se asi obávaly, aby se neurazil, tak pořád řešily, že je třeba něco přidat a zase něco ubrat. Nakonec se divily, že na obrázku není šéf, ale někdo úplně jiný, tak jsme se vrátili k první verzi.