Na desce jste poprvé spolupracovali s několika zahraničními producenty, jejichž zásah je znát. Zvuk je současnější. Jak proces vzniku alba vnímáte vy?
Lukáš: Věcí, kterých nás k tomuto kroku vedly, bylo víc. Ti producenti se na tvorbě začali podílet i autorsky, takže písně se začaly někam posouvat. A protože kompletně desku produkovali lidé, kteří dělají aktuální nahrávky, snažili jsme se, aby i zvuk na našem albu byl aktuální.
Navíc jste do tvorby vstoupil více i vy, Petře. Začal jste psát vlastní texty. Co vás k tomu vedlo?
Petr: U předchozích dvou desek vždy Lukáš napsal hudbu, nahráli jsme pracovní verzi písničky s pseudoanglickým textem. Vymyslel jsem, o čem by píseň měla být, napsal krátký odstavec a poslal ho Ondřejovi Ládkovi (Xindl X – pozn. red.), který pak napsal text. Předloni ale přišel impulz od Lukáše, jestli taky nechci skládat, tak jsem si řekl, proč čekat. Na to konto přišel taky impulz, proč nezkusit psát vlastní texty. Když se mě lidé dřív ptali, proč si nepíšu texty sám, odpovídal jsem, že spolupracujeme s Xindlem X, což je jeden z nejlepších textařů u nás, takže jsem pro psaní vlastních textů neviděl důvod. U téhle desky jsem to zkusil. Napsal jsem text nejlépe, jak jsem uměl. Pak jsme nad tím sedli s Xindlem X a začali ho upravovat. Někdy víc, jindy méně a společně jsme udělali finální verzi.
Máte jiný pocit, že zpíváte opravdu svoje myšlenky?
Petr: Ano, mám. Když se mě dřív lidé ptali, jestli se mi nezpívá špatně, když to není můj text, vždycky jsem říkal, že jsem zpíval svůj námět ze své životní zkušenosti. Ale teď jsem zjistil, že tam opravdu rozdíl je. Už třeba jen v tom, že jsem Ondrovi poslal námět, on si ho interpretoval podle sebe. Teď jsem do textů dával svoje prožitky. Třeba v písni Sobě blíž vyprávím konkrétní příběh, o které jsem ještě nikdy nikomu neřekl. Je to trochu i zpověď.
Pořád je v textech Xindlův rukopis znát. Zvykl jste si na jeho obraty a možná píšete trošku podle jeho vzorců, byť nevědomky?
Petr: Myslím, že jsou to jeho zásahy. Třeba v textu písničky V prázdnu je jich minimálně. Ale ve druhé sloce přidal obrat plášť z opiátů. To je Xindlovina, která by mě asi nikdy nenapadla. Na to se člověk musí více vypsat. On často používá slova, která ani neznám. Když přišel s Katarzí nebo Holomrazem, musel jsem si googlit, co ta slova znamenají.
Nahrávali jste v Londýně a Berlíně. Jaký přínos to pro vás byl?
Lukáš: Oslovili jsme producenty písní, které sami posloucháme. Někteří se nám ozvali zpět, s několika z nich jsme navázali spolupráci. Oni nás navedli na úplně jiný styl práce, než jsme byli zvyklí. Skvělé bylo, že jsme s nimi byli celou dobu na místě. Ne že si jen něco posíláte na dálku. Ráno jsme měli demo písničky, bavili jsme se, kam by mohla směřovat, a večer byla hotová. Všechno bylo rychlejší a kreativnější. Člověk se vybičuje k lepšímu výkonu.
Jak jste to měli mít s koncerty, které po vydání desky běžně přicházejí? Navíc si zakládáte na setkávání s fanoušky. Jak tedy současnou situaci vnímáte?
Petr: Pro mě je kontakt s publikem velmi důležitý. Na start sezony jsem se těšil. Měla začít pár dní potom, co byl vyhlášen nouzový stav. Měli jsme jet po kulturních domech, ale na to nedošlo. Já z kontaktů s lidmi hodně těžím, tak jsem se těšil i na kulturáky, kde je člověk fanouškům blíž. Teď musíme čekat. Máme naplánované turné na podzim a jaro příštího roku.
V jednom ze starších rozhovorů jste odpovídali po vydání singlu Ani vody proud na to, co pomůže v těžkých chvílích. Napadlo vás, že některé vaše písně se na současnou situaci hodí?
Petr: To je pravda, ani mě to nenapadlo, ale píseň Ani vody proud se opravdu hodí.
Lukáš: Možná celá ta druhá deska byla o nahlížení na skutečnost, že nemá člověk podléhat negativům, ale snažit se vidět věci pozitivně.
Máte venku několik singlů i s videoklipy. Poslední byl Žár, kde jste museli improvizovat…
Petr: Stihli jsme natočit záběry v ateliéru nás dvou. Měli jsme vymyšlený koncept klipu, který měl být víc reálný, než klasické hrané věci, kde jsem já byl hlavní postava v příběhu a většinou se mnou byla nějaká herečka. Je to taková něžná píseň o lásce, tak jsem chtěl místo herců ukázat skutečné páry. Oslovili jsme jich několik z řad známých osobností. Ale než jsme s nimi stihli cokoliv natočit v ateliéru, přišel nouzový stav. Tak jsme řešili, co s tím, až nás napadlo poprosit je, jestli by se natočili sami doma. Nevěděli jsme, jak to dopadne, ale nakonec se ukázalo, že to jejich natáčení, což jsme si mysleli, že bude nevýhoda, naopak ještě víc podpořilo myšlenku klipu. Oni totiž ve svém prostředí byli přirozenější. Také jsme řešili, jak technicky sjednotit záběry z různých přístrojů, tak jsme to dali celé do černobílé a k tomu efekt starého filmu.
Na obalu desky jsou kromě číslice 3 také různé obrazce, co znamenají?
Petr: Když se člověk podívá na naše logo, na tu hranatou slzu, tak z ní vychází číslice tři, která je uprostřed obalu jako název alba. A v pozadí jsou za pomocí javaskriptu nakombinovaná čísla, což vygeneruje náhodně určitý obrazec. Vymyslel to náš grafik a značí to, že každý je jedinečný. Kdyby grafiku generoval znovu, symboly budou vypadat úplně jinak.