Krátký film na pokračování je možné zhlédnout také na instagramových a facebookových profilech Jiřího Mádla a filmové produkční společnosti Dawson Productions, se kterou Jiří Mádl natočil svůj snímek Na střeše. Tvůrce je možné podpořit prostřednictvím dárcovské platformy Donio.cz libovolnou částkou.
Poslední týdny jste trávil v koupelně?
Taky. Ale hodně jsem koukal na filmy, psal scénář, cvičil, dělal videa na pomoc seniorům a poslední tři týdny jsem se opravdu zabýval hlavně natáčením a výrobou Miluju tě, Pucinko.
Karanténa tedy může za to, že vás napadlo napsat a natočit příběh o lásce Kartího a Pucinky?
Volali jsme si s producentkou Monikou Kristlovou z Dawson Productions a řekli jsme si, že bychom měli zkusit lidi potěšit a ukázat jim, že jako zábavní průmysl to umíme i v těchhle dobách. A mě to tak nakoplo, že jsem fakt hodně přemýšlel, jaké mám vlastně možnosti, a rozhodl jsem se pro příběh dvou kartáčků. A musím říct, že to šlo opravdu s lehkostí. A hlavně mi na to kývli opravdu prvotřídní spolupracovníci, a tak to jelo.
Ve vašem filmu nehrají živí herci. Jak vypadá casting mezi kartáčky?
Casting nebyl tak jednoduchý, jak se může zdát. Některé kartáčky totiž mají mimiku a některé ne. Ony samozřejmě nemají mimické svaly, ale v určitém kontextu, pohybu a při určité větě tam divák výraz vnímat může. Mám doma asi třicet kartáčků, co prošly castingem.
Hrály roli barvy?
Jasně, barvy taky hrály svoje úlohy. Musely sedět k pohlaví a povaze těch charakterů. Bylo to zvláštní.
Byl jste tvrdý rejža?
Občas jsem po stopce říkal: Berem tu předešlou, herecky byla lepší. A už mi to ani nepřišlo divné, byli to prostě herci.
Co si odnášíte z karantény a na co se nyní nejvíc těšíte?
Já si beru jen pozitivní věci. Ty negativní zahodím, zapomenu. Těším se na Karolínku a Kristýnku, to jsou moje neteře. A na bráchy, mamku, dědu. Po těch se mi fakt stýskalo.